Předmluva
1. Členské země Rady Evropy se rozhodly, že jejich cílem je chránit živá zvířata používaná pro pokusné a jiné vědecké účely tak, aby bylo zajištěno, že bolest, utrpení, úzkost nebo trvalé poškození, kterým jsou vystavena při procedurách na nich prováděných, byly omezeny na minimum.
2. Je pravdou, že některé postupy se provádějí na volně žijících, na člověku nezávislých divokých zvířatech, avšak takových postupů je relativně málo. Naprostá většina zvířat používaných v procedurách musí být z praktických důvodů chována za řízených podmínek v zařízeních, jejichž typy mohou být velmi různé, od ohrad pod širým nebem až po klece ve zvěřincích pro laboratorní zvířata. Toto je situace, v níž existují silně konfliktní zájmy. Na jedné straně jsou zvířata, jejichž potřeba volného pohybu a sociálních kontaktů a jiné projevy života musí být omezeny, na druhé straně je experimentátor a jeho asistenti, kteří požadují úplnou kontrolu nad zvířetem a jeho prostředím. V této konfrontaci může někdy docházet k tomu, že zájmy zvířat jsou pokládány za sekundární.
3. Z tohoto důvodu je v článku 5 Evropské dohody o ochraně obratlovců používaných k pokusným a jiným vědeckým účelům ustanovení, které zní: "Každému zvířeti, které je nebo má být použito v procedurách, je třeba poskytnout umístění, prostředí, alespoň minimální volnost pohybu, potravu, vodu a péči přiměřené jeho zdraví a udržení životní pohody. Jakékoliv omezení prostoru, v němž zvíře může uspokojovat své fyziologické a etologické potřeby, má být pokud možno limitováno."
4. V této Příloze jsou uvedeny některé směrnice pro umístění a péči o zvířata, které se zakládají na současných poznatcích a praxi. Jsou zde vysvětleny a rozvedeny základní principy přijaté v článku 5. Účelem Přílohy je tedy pomoci orgánům, institucím a jednotlivcům při naplňování cílů Rady Evropy v tomto směru.
5. Péče je pojem, který v souvislosti se zvířaty určenými k procedurám nebo v těchto procedurách použitých zahrnuje veškeré aspekty vztahů mezi zvířaty a člověkem. Jeho podstatou je souhrn materiálních a nemateriálních zdrojů použitých člověkem, aby byla zvířata získána a udržena v takovém tělesném a duševním stavu, který je spojen s minimálním utrpením a dává nejlepší předpoklady pro procedury. Péče začíná v okamžiku, kdy je zvíře určeno k použití v proceduře, a pokračuje až do okamžiku, kdy je zvíře po skončení procedury humánním způsobem usmrceno nebo jiným způsobem odpovídajícím článku 11 Dohody odstraněno.
6. Snahou Přílohy je poskytnout pokyny týkající se náležitého uspořádání zvěřinců. Existují ovšem různé metody reprodukce a držení laboratorních zvířat, které se navzájem liší zejména v míře řízení mikrobiálního prostředí. Je třeba brát v úvahu, že personál bude muset někdy sám podle vlastností a stavu zvířete rozhodovat v případech, kdy doporučené standardy nemusejí vyhovovat, jak je tomu například u agresivních zvířat. Při používání směrnic je nutno brát v úvahu požadavky každé z takových situací. Dále je třeba mít jasno o statutu těchto směrnic. Na rozdíl od ustanovení Dohody není stanoveno, že se tyto směrnice musí dodržovat, jedná se o doporučení, která mají být používána na základě vlastní úvahy jako vodítka pro praxi, a standardy, o jejichž dosažení by měli všichni zúčastnění vědomě usilovat. Z tohoto důvodu je také v celém textu používán podmiňovací způsob "měl by" i v místech, kde by se zdál být vhodnější výraz "musí". Tak například je zcela zřejmé, že krmivo a voda musí být poskytnuty (viz 3.7.2. a 3.8.).
7. Z praktických i ekonomických důvodů by stávající zvěřince neměly být nahrazovány, dokud nejsou zcela opotřebeny nebo se z jiných důvodů staly zbytečnými. Dokud nebudou nahrazeny zařízeními odpovídajícími platným směrnicím, měly by stávající zvěřince být podle možností uvedeny do souladu tím, že budou s přihlédnutím k tělesným rozměrům upraveny počty zvířat umístěných ve stávajících klecích, resp. kotcích.