Článek 11
1. Po skončení procedury je třeba rozhodnout, zda bude zvíře ponecháno naživu, nebo zda bude humánním způsobem usmrceno. Zvíře nemá být ponecháno naživu, jestliže je pravděpodobné, že bude trvale trpět bolestí nebo úzkostí, i když v jiných ohledech by se jeho zdravotní stav normalizoval.
2. Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 má učinit kompetentní osoba, zejména veterinář, nebo osoba, která podle článku 13 je odpovědná za proceduru nebo tuto proceduru provedla.
3. Jestliže po skončení procedury
a) zvíře má být ponecháno naživu, má mu být poskytnuta péče přiměřená jeho zdravotnímu stavu, má zůstat pod dohledem veterináře nebo jiné kompetentní osoby a má být umístěno v podmínkách odpovídajícím požadavkům uvedeným v článku 5. Podmínky stanovené v tomto písmenu však nemusejí být dodrženy, jestliže by podle mínění veterináře zvíře v důsledku takové výjimky neutrpělo újmu;
b) zvíře nemá být ponecháno naživu, nebo pro ně nelze zajistit pomocí ustanovení v článku 5 životní pohodu, má být co nejdříve usmrceno humánním způsobem.
4. Žádné zvíře použité v proceduře vyvolávající silnou nebo dlouhotrvající bolest, ať již tato procedura byla, či nebyla provedena v anestézii nebo analgézii, nemá být použito v další proceduře, pokud se neobnovilo jeho zdraví a životní pohoda a
a) pokud v další proceduře nebude navozena celková anestézie, která bude udržena až do usmrcení zvířete, nebo
b) v další proceduře nebudou prováděny jen malé zákroky.