Článek 13
(1) Členové komise, experti a pomocné síly nesmějí být na výsostném území druhého smluvního státu pro výkon úkolů vyplývajících z této Smlouvy stíháni ani po jejich skončení. Během pobytu na výsostném území druhého smluvního státu podmíněného těmito úkoly nesmějí být jakýmkoliv způsobem zadrženi nebo zatčeni; toto se nevztahuje na případy, budou-li přistiženi při spáchání úmyslného trestného činu, za který podle práva příslušného smluvního státu může být uložen trest odnětí svobody vyšší než pět let.
(2) Předměty nutné pro jejich osobní potřebu, jakož i materiál, vozidla, plavidla, nářadí, podklady, doklady a razítka, které mají s sebou, nesmějí být zabaveny.
(3) Smluvní státy se zavazují postarat se o osobní ochranu a fyzickou bezpečnost členů Komise, expertů a pomocných sil, jakož i o nedotknutelnost jejich podkladů, dokladů a razítek, které mají s sebou pro výkon své činnosti.
(4) Bude-li člen Komise nebo expert anebo pomocná síla jednoho smluvního státu při výkonu úkolů, kterými byl pověřen podle této Smlouvy, v důsledku nehody způsobené opatřeními druhého smluvního státu týkajícími se státních hranic usmrcen nebo zraněn, nebo bude-li věc, kterou má s sebou, poškozena nebo zničena, poskytne náhradu plné škody oprávněnému smluvní stát, který poškozeného vyslal, pokud poškozený nezavinil nehodu úmyslně nebo hrubou nedbalostí; všechny ostatní otázky náhrady škody se řídí právem tohoto smluvního státu.
(5) Bude-li vůči jednomu ze smluvních států uplatněn nárok podle odstavce 4, vyrozumí o tom diplomatickou cestou druhý smluvní stát spolu s předáním podkladů, které má k dispozici. Druhý smluvní stát provede potřebná šetření a sdělí k tomu stejnou cestou v přiměřené lhůtě své stanovisko.
(6) Pokud smluvní stát poskytl podle odstavce 4 náhradu škody, odškodní ho druhý smluvní stát. Také za jiná plnění, která poskytl jeden smluvní stát v souvislosti s nehodou na základě právního nároku, mu poskytne druhý smluvní stát náhradu za předpokladu, že poškozený nezavinil nehodu úmyslně nebo hrubou nedbalostí.