Článek 22.
Obě smluvní strany mohou jmenovati konsuly ve všech místech druhé strany, vyjímajíc místa, kde by připuštění konsulárních úředníků nebylo vhod. Tato výjimka však nebude učiněna vůči jedné smluvní straně, nebyla-li rovněž učiněna vůči všem ostatním mocnostem. Konsuly rozumějí se všechny osoby pověřené vykonáváním konsulárních funkcí.
Tito konsulové, obdrževše od vlády země, pro kterou jsou jmenováni, exequatur nebo jiná potřebná oprávnění, budou míti s podmínkou vzájemnosti právo vykonávati všechny funkce a požívati všech výsad, výhrad a osvobození, které jsou nebo budou přiznány konsulárním úředníkům téhož stupně státu požívajícího nejvyšších výhod.
Pokud jde o osvobození od přímých daní, dohodly se obě smluvní strany o tom, že přiznají tuto výhodu pouze konsulům z povolání, pokud nebudou příslušníky onoho státu, v němž vykonávají své funkce, avšak nikoliv ve větším rozsahu než diplomatickým zástupcům smluvních stran.
Jest však shoda, že žádná smluvní strana nebude moci žádati na základě těchto ustanovení svobod, výhrad a výsad širších než těch, jež sama poskytla konsulům druhé smluvní strany.
Smluvní strany si vyhrazují ostatně uzavříti zvláštní konsulární dohodu.