Článek 2
1. S výhradou ustanovení článku 9 je státní příslušník kterékoli smluvní strany oprávněn požívat výhod ze zákonů a nařízení kterékoli jiné smluvní strany za stejných podmínek, jako by byl jejím státním příslušníkem, jestliže
(a) v případě invalidní dávky v příspěvkové nebo nepříspěvkové soustavě měl, před prvým lékařským potvrzením nemoci způsobující invaliditu, obvyklé bydliště na území poslední smluvní strany;
(b) v případě dávky poskytované v nepříspěvkové soustavě bydlel na jejím území celkem ne méně než patnáct roků po dovršení věku dvaceti let, bezprostředně před uplatněním nároku na dávku měl nepřerušené obvyklé bydliště na tomto území nejméně pět let a nadále má na tomto území obvyklé bydliště;
(c) v případě dávky poskytované v příspěvkové soustavě bydlí na území některé ze smluvních stran.
2. Ve všech případech, kde zákony a nařízení některé ze smluvních stran stanoví omezení práv státních příslušníků této strany, kteří se nenarodili na jejím území, bude se se státním příslušníkem kterékoli jiné smluvní strany narozeným na uzemí této strany zacházet tak, jako by byl státním příslušníkem prvé smluvní strany narozeným na jejím území.