VII. 1.
Rozsah přezkumu
39. V nyní posuzované věci Ústavní soud v prvé řadě přihlédl k tomu, že navrhovatelka napadá vybraná ustanovení novelizujícího nařízení č. 433/2022 Sb., včetně přechodných ustanovení (čl. II), nenapadá však žádné z ustanovení původního novelizovaného nařízení č. 272/2011 Sb., tedy ustanovení toho předpisu, který hygienické limity hluku stanoví. Zároveň nenapadá novelizující nařízení č. 433/2022 Sb. jako celek, byť vytýká vládě překročení kompetence při jeho vydání, a požaduje "odložení účinnosti" tohoto nařízení.
40. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, tu získává až jako součást novelizovaného právního předpisu. Proto je možno návrhem podle čl. 87 odst. 1 písm. a) či b) Ústavy účinně napadnout tento novelizovaný právní předpis jakožto nositele normativního obsahu [srov. např. nález ze dne 8. 10. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 5/96 (N 98/6 SbNU 203; 286/1996 Sb.), ze dne 12. 3. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 33/01 (N 28/25 SbNU 215; 145/2002 Sb.) či ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 18/17 (N 156/90 SbNU 525; 261/2018 Sb.)].
41. Navrhovatelka napadá jednotlivé dílčí novelizační body, aniž by dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu v návrhu reflektovala, argumentačně se s ní vypořádala, resp. podobu petitu napadajícího dílčí novelizační body blíže (při vědomí dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu) zdůvodnila. Ani na výslovné upozornění vlády na nemožnost věcného přezkumu jednotlivých novelizačních bodů navrhovatelka v replice nijak nereagovala. Ústavní soud tak v nyní posuzované věci vycházel ze své konstantní judikatury a neshledal důvod se od ní na základě podaného návrhu odchýlit. Proto se nemohl zabývat tou částí návrhu, která požaduje věcný přezkum obsahu čl. I bodů 2, 5, 6, 7, 17 a 20 nařízení č. 433/2022 Sb.
42. Tam, kde novela naopak obsahuje samostatná ustanovení, jež nebyla převzata do textu novelizovaného předpisu, je možno napadnout přímo ustanovení samotné novely [srov. např. nález ze dne 20. 6. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 38/04 (N 125/41 SbNU 551; 409/2006 Sb.), bod 24, či usnesení ze dne 5. 8. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 26/13, bod 20]. Může jít např. právě o přechodná ustanovení novelizujícího předpisu, tak jako v nyní posuzovaném případě. Obsah přechodného ustanovení čl. II nařízení č. 433/2022 Sb., které má samostatnou normativní existenci, je proto možné meritorně přezkoumat.
43. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu však též vyplývá, že je-li v řízení o kontrole právních předpisů namítána absence normotvorné kompetence nebo porušení ústavně předepsaného způsobu přijetí právního předpisu, může být z těchto hledisek posuzována ústavnost novelizujícího předpisu [srov. např. nález ze dne 2. 10. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 5/02 (N 117/28 SbNU 25; 476/2002 Sb.) či nález ze dne 2. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13 (N 49/69 SbNU 31; 112/2013 Sb.)].
44. Navrhovatelka tvrdí porušení čl. 78 Ústavy (nařízení vlády musí být vydáno k provedení zákona a v jeho mezích) s tím, že meze zákona byly v případě napadených ustanovení překročeny. Ústavní soud zároveň ze zákona (§ 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb.) posuzuje, zda byl předpis přijatý v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.