IV. 1.
Vyjádření vlády
20. Vláda ve vyjádření ze dne 5. 9. 2023 uvádí, že napadená ustanovení byla přijata ústavně konformním způsobem a v mezích Ústavou stanovené kompetence a jsou v souladu se zákony i ústavním pořádkem. Navrhovatelka napadá novelizační právní předpis, který však nemá samostatnou normativní existenci, nýbrž se stává součástí novelizované normy. Navrhovatelka formálně namítá překročení normotvorné kompetence (zákonného zmocnění), ovšem napadá jen vybraná ustanovení novely. Otázka kompetence vlády pro přijetí nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "nařízení č. 272/2011 Sb.") byla navíc Ústavním soudem již posuzována v nálezu ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 4/18 (N 201/91 SbNU 535; 30/2019 Sb.). Návrh by tak měl být kromě části napadající přechodná ustanovení odmítnut.
21. Vláda připomíná, že nastolená problematika je odborného charakteru a primárně náleží do dispoziční sféry legislativní a exekutivní, nikoliv soudní. Vláda zčásti odkazuje na samostatně vyžádané vyjádření ministerstva, s jehož obsahem se ztotožňuje. Hlavním důvodem přijetí napadené právní úpravy byla nezbytnost racionalizace dosavadního přístupu k ochraně veřejného zdraví před hlukem, a to tak, aby byl zachován rozvoj veřejné infrastruktury při současném zachování ochrany veřejného zdraví před hlukem, jakož i ochrany přírody a příznivého životního prostředí. Aplikace předchozí právní úpravy totiž v praxi často vedla, z pohledu naplnění jejího účelu, k nežádoucím (a často paradoxním) stavům, a byla proto odbornou veřejností i aplikační praxí považována za překonanou.
22. V rozsáhlém vyjádření se vláda dále vyjadřuje v podrobnostech k mechanismům zjišťování hlučnosti, k problémům předchozí aplikační praxe, popisuje stanovení hygienických limitů pro "staré" a "nové" komunikace. Konstatuje, že došlo k nastavení nejvyšších přípustných hodnot pouze v závislosti na stáří pozemní komunikace nebo dráhy, což představuje přístup obvyklý v řadě členských států Evropské unie. Nařízení č. 433/2022 Sb. sjednotilo kategorizaci pozemních komunikací, byl upraven jeden obecný hygienický limit pro všechny třídy pozemních komunikací, s ohledem na rozdělení podle jejich stáří. Důsledky lokálního zvýšení intenzity hluku z dopravy související s novou výstavbou lze posoudit v rámci jejího povolování, kde dotčené subjekty mají možnost účastnit se územního a stavebního řízení, případně využít prostředky jiné právní ochrany. Vláda odůvodňuje zrušení rozlišení hygienických limitů uvnitř a vně ochranného pásma dráhy (tj. zavedení jednotného hygienického limitu pro dráhu).
23. Vláda nesouhlasí s tím, že by došlo k překročení zákonného zmocnění. Z § 108 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví je zřejmé, že zákonodárce výslovně zmocnil vládu k vydání nařízení, a tím projevil vůli k podrobnější úpravě nad obecný zákonný standard.
24. K argumentaci směrnicí č. 2002/49/ES vláda připomíná, že každý členský stát Evropské unie si konkrétní hodnotu limitů určuje sám podle svých podmínek. Hodnoty doporučené WHO (50 dB denní a 40 dB noční limit) považuje sama WHO za doporučenou cílovou hodnotu, ke které by se státy měly v dlouhodobém horizontu podle svých možností co nejvíce blížit. Podle vlády nelze zaměňovat tuto strategickou cílovou hodnotu hluku za okamžitě uplatnitelné hlukové limity, jak činí navrhovatelka. Hygienický limit hluku nepředstavuje absolutní práh ochrany zdraví, ale je kompromisem mezi zdravotními a socioekonomickými požadavky a možnostmi společnosti.
25. K argumentu navrhovatelky, že možné je pouze (z pohledu zmocnění zákona) "snižování hluku", vláda uvádí, že s tzv. stand-still doktrínou se již Ústavní soud vypořádal v nálezu Pl. ÚS 4/18, na jehož závěry podrobně odkazuje. Z pohledu zákonných limitů představují nově stanovené limity hluku dostatečně efektivní opatření směřující ke snižování hluku obecně ve vztahu k situaci, kdy by tyto limity nebyly vůbec regulovány, což platí i pro upravený okruh staveb.
26. Vláda dále dokládá neefektivitu některých hlukových opatření při nastavení přísných limitů, resp. zpochybňuje tvrzení navrhovatelky o existující škále možností, jak hluk snížit. Námitka týkající se tvrzené nesrozumitelnosti, nepředvídatelnosti a složitosti určení hygienického limitu hluku je podle vlády nedůvodná, neboť smyslem nařízení č. 433/2022 Sb. bylo racionalizovat a zjednodušit právní úpravu. Předchozí právní úprava byla vyhodnocena jako překonaná a způsobující zcela paradoxní stavy, kdy z dočasných (původně přechodných) institutů se staly rigidní mechanismy, které prakticky nezajišťovaly ochranu veřejného zdraví před hlukem; nadto způsobovaly komplikace v projektovém plánování a dalším rozvoji dopravní infrastruktury. Nařízení č. 433/2022 Sb. přineslo sjednocení a zjednodušení správních postupů jednotlivých orgánů ochrany veřejného zdraví, jehož výsledkem je zpřehlednění celého přístupu k regulaci hluku z dopravy.
27. Návrh by tak měl být zčásti odmítnut a zčásti zamítnut, popř. zamítnut jako celek.