§ 4.
(1) Byl-li kdo odsouzen více než jednou, povolí soud zahlazení všech odsouzení zároveň, jsou-li tu podmínky pro zahlazení každého jednotlivého z nich (§ 1, odst. 1.) a je-li z chování odsouzeného po výkonu posledního trestu patrno, že se úplně polepšil.
(2) Stalo-li se však poslední odsouzení jen pro přestupek nebo pro přečin nepatrného významu a nespočívající na nízké nebo nečestné pohnutce, povolí soud zahlazení předcházejících odsouzení i bez zahlazení tohoto posledního odsouzení.
(3) Jde-li nejvýše o tři odsouzení jen pro přestupky nebo přečiny nepatrného významu a nespočívající na nízké nebo nečestné pohnutce, povolí soud zahlazení všech těchto odsouzení, když uplynula aspoň od posledního z nich zkušebna doba.