§ 2.
(1) Výše trestu nerozhoduje při zahlazení:
a) o odsouzení jen za takový trestný čin, za který byl uložen trest státního vězení nebo trest na svobodě, který se má vykonati podle předpisů o výkonu trestu státního vězení nebo jen za čin trestný podle druhého dílu vojenského zákona trestního,
b) jde-li o odsouzení za čin trestný spáchaný ve věku do dvaceti roků.
(2) Zahlazení odsouzení jest vyloučeno, byl-li za trestný čin uvedený v odst. 1. lit. a) uložen trest smrti nebo doživotní ztráty svobody.