§ 129c
(1) Zástavní právo umožňuje, aby oprávněná organizace v případě, že závazek nebude včas splněn, byla uspokojena z věci zastavené zástavcem.
(2) Je-li zástavním právem zajištěna nepeněžitá pohledávka, má se za to, že do výše jejího zjistitelného ocenění v době vzniku zástavního práva je zajištěno peněžité plnění, které by oprávněné organizaci příslušelo v případě porušení závazku povinnou organizací.
(3) Převezme-li někdo smluvně věc, na které vázne zástavní právo, je vázán vedle původního dlužníka za pohledávku, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, a o které při uzavření smlouvy věděl nebo vědět musel; nabyvatel odpovídá takto do výše ceny nabytého majetku.