Příloha I
Výzkum a systematická pozorování
1. Strany úmluvy uznávají, že hlavními vědeckými tématy jsou:
a) změny ozonové vrstvy, které by vedly ke změně množství slunečního ultrafialového záření s biologickými účinky (UV-B) dopadajícího na povrch Země, s možnými následky pro lidské zdraví, organismy, ekosystémy a materiály užitečné pro lidstvo;
b) změny ve vertikálním rozdělení ozonu, které by mohly měnit teplotní strukturu atmosféry, s možnými následky pro počasí a podnebí.
2. V souladu s článkem 3 spolupracují strany úmluvy při provádění výzkumu a systematických pozorování a při tvorbě doporučení pro další výzkum a pozorování například v následujících oblastech:
a) Výzkum fyziky a chemie atmosféry
i) komplexní teoretické modely: další vývoj modelů, které vezmou v úvahu vzájemné působení radiačních, dynamických a chemických procesů; studie současných účinků různých umělých a přirozeně se vyskytujících látek na atmosférický ozon; interpretace souborů údajů z družicových a ostatních měření; vyhodnocování vývoje atmosférických a geofyzikálních parametrů a rozvoj metod pro zjištění konkrétních příčin změn těchto parametrů;
ii) laboratorní studie: reakčních koeficientů, absorpčních průřezů a mechanismů troposférických a stratosférických chemických a fotochemických procesů; spektroskopické údaje jako doplněk terénních měření ve všech příslušných oblastech spektra;
iii) terénní měření: koncentrace a toky hlavních zdrojových plynů přírodního i antropogenního původu; studie atmosférické dynamiky; současná měření fotochemicky souvisejících látek až k planetární mezní vrstvě za použití snímacích přístrojů v místě a na dálku; vzájemné srovnávání různých snímačů včetně koordinovaného korelačního měření přístrojového vybavení družic; trojrozměrná pole hlavních stopových látek atmosféry, slunečního spektrálního záření a meteorologických parametrů;
iv) vývoj přístrojů, včetně družicových a ostatních snímačů stopových látek atmosféry, slunečního spektrálního záření a meteorologických parametrů;
b) Výzkum zdravotních, biologických a fotodegradačních účinků
i) vztah mezi působením viditelného a ultrafialového slunečního záření na člověka a a) vývojem melanomové a nemelanomové rakoviny kůže a b) účinky na imunitní systém;
ii) účinky UV-B záření, včetně závislosti na vlnové délce, na a) zemědělské plodiny, lesy a ostatní pozemské ekosystémy a b) vodní potravinový řetězec a rybolov, jakož i na možnou inhibici produkce kyslíku mořským fytoplanktonem;
iii) mechanismus, kterým UV-B záření působí na biologické materiály, druhy a ekosystémy, včetně vztahů mezi dávkou, intenzitou dávky a odezvou; fotonáprava, přizpůsobování a ochrana;
iv) studie biologicky účinného spektra a spektrální odezvy pomocí mnohobarevného záření za účelem zachycení možných vzájemných vtahů různých oblastí vlnové délky;
v) vliv UV-B záření na: citlivost a činnosti biologických druhů důležitých pro biologickou rovnováhu; primární procesy, jako jsou fotosyntéza a biosyntéza;
vi) vliv UV-B záření na fotodegradaci škodlivin, zemědělských chemikálií a jiných materiálů;
c) Výzkum klimatických účinků
i) teoretické a pozorovací studie radiačních účinků ozonu a dalších stopových látek na záření a vlivu na parametry klimatu, jako jsou teplota zemského povrchu a hladiny oceánů, struktura srážek, výměna mezi troposférou a stratosférou;
ii) zkoumání vlivu takových účinků klimatu na různé oblasti lidské činnosti;
d) Systematická pozorování:
i) stavu ozonové vrstvy (tj. prostorové a časové proměnlivosti celkového obsahu sloupce a vertikálního rozdělení) úplným zprovozněním globálního systému pro pozorování ozonu, založeného na integraci družicových a pozemních systémů;
ii) troposférických a stratosférických koncentrací zdrojových plynů skupin HOx, NOx, ClOx a sloučenin uhlíku;
iii) teplot od povrchu země k mezosféře s využitím pozemních a družicových systémů;
iv) slunečního spektrálního záření dopadajícího do zemské atmosféry rozlišeného podle vlnové délky a tepelného záření vystupujícího ze zemské atmosféry, s využitím družicových systémů;
v) slunečního spektrálního záření dopadajícího na zemský povrch v ultrafialovém pásmu s biologickými účinky (UV-B), rozlišeného podle vlnové délky;
vi) vlastnosti aerosolů a jejich šíření od zemského povrchu k mezosféře, s využitím pozemních, vzdušných a družicových systémů;
vii) klimaticky důležitých proměnných veličin provozováním programů vysoce kvalitních meteorologických povrchových měření;
viii) stopových látek, teplot, slunečního toku a aerosolů pomocí zlepšených metod analyzování celosvětových údajů.
3. Strany úmluvy spolupracují při organizaci vhodného vědeckého a technického školení, požadovaného pro výzkum a systematická pozorování uvedená v této příloze, přičemž berou v úvahu zvláštní potřeby rozvojových zemí. Zvláštní důraz je kladen na srovnávací kalibraci pozorovacích přístrojů a metod se zaměřením na vytvoření srovnatelných nebo normalizovaných souborů vědeckých údajů.
4. Následující chemické látky přirozeného či umělého původu, které nejsou uvedeny v pořadí podle důležitosti, jsou pokládány za schopné ovlivnit chemické a fyzikální vlastnosti ozonové vrstvy.
a) Sloučeniny uhlíku
i) Oxid uhelnatý (CO)
Oxid uhelnatý má významné přirozené i antropogenní zdroje a předpokládá se, že hraje důležitou bezprostřední úlohu ve fotochemii troposféry a nepřímou úlohu ve fotochemii stratosféry.
ii) Oxid uhličitý (CO2)
Oxid uhličitý má významné přirozené i antropogenní zdroje a ovlivňuje stratosférický ozon působením na tepelnou strukturu atmosféry.
iii) Methan (CH4)
Methan má přirozené i antropogenní zdroje a ovlivňuje troposférický i stratosférický ozon.
iv) Nemethanové uhlovodíkové sloučeniny
Nemethanové uhlovodíkové sloučeniny tvořené velkým množstvím chemických látek mají přirozené i antropogenní zdroje a hrají přímou úlohu ve fotochemii troposféry a nepřímou úlohu ve fotochemii stratosféry.
b) Sloučeniny dusíku
i) Oxid dusný (N2O)
Hlavní zdroje N2O jsou přirozené, ale význam antropogenních zdrojů stále roste. Oxid dusný je prvotním zdrojem stratosférických NOx hrajících zásadní úlohu při omezování stratosférického ozonu.
ii) Oxidy dusíku (NOx)
Pozemní zdroje NOx hrají důležitou přímou úlohu pouze v troposférických fotochemických procesech a nepřímou úlohu ve fotochemii stratosféry, zatímco pronikání NOx do blízkosti tropopauzy může přímo vést ke změně ozonu v horní troposféře a stratosféře.
c) Sloučeniny chloru
i) Plně halogenované alkany, např. CCl4, CFCl3 (CFC-11), CF2Cl2 (CFC-12), C2F3Cl3 (CFC-113), C2F4Cl2 (CFC-114)
Plně halogenované alkany jsou antropogenní a jsou zdrojem ClOx, jež hraje zásadní úlohu ve fotochemii ozonu, zvláště v oblasti od 30 do 50 kilometrů nadmořské výšky.
ii) Částečně halogenované alkany, např. CH3Cl, CHF2Cl (CFC-22), CH3CCl3, CHFCl2 (CFC-21)
Zdroje CH3Cl jsou přirozené, zatímco ostatní shora uvedené částečně halogenované alkany mají antropogenní původ. Rovněž tyto plyny působí jako zdroj stratosférických ClOx.
d) Sloučeniny bromu
Úplně halogenované alkany, např. CF3Br
Tyto plyny jsou antropogenní a jsou zdrojem BrOx, který se chová podobně jako ClOx.
e) Sloučeniny vodíku
i) Vodík (H2)
Vodík, jehož zdroje jsou přirozené a antropogenní, hraje ve fotochemii stratosféry vedlejší úlohu.
ii) Voda (H2O)
Voda, jejíž zdroje jsou přirozené, hraje zásadní úlohu ve fotochemii troposféry i stratosféry. Místní zdroje vodní páry ve stratosféře zahrnují oxidaci methanu a v menší míře oxidaci vodíku.
------------------------------------------------------------------