§ 9.
(1) Soud upustí od uložení trestu pro trestný čin uvedený v §§ 1, 2 nebo 4:
1. jestliže žalobce se omezil toliko na návrh, aby obviněný byl uznán vinným, a výslovně prohlásil, že nežádá, aby byl také potrestán;
2. jestliže vinník ve lhůtě k tomu určené splnil rozhodnutí podle § 26 nebo rozhodnutí to v částech, jichž splnění záviselo na vůli odpůrce, pro jeho bezdůvodný odpor splniti nemohl.
(2) Soud upustí od uložení trestu pro trestný čin uvedený v § 1 také, jestliže se vinník dopustil činu jen z ukvapení nebo rozčilení, způsobeného přímo předcházejícím vyzývavým nebo pohoršlivým chováním toho, komu bylo na cti ublíženo, a způsob, jakým, byl čin spáchán, je okolnostmi omluvitelný.
(3) Soud může upustiti od uložení trestu pro činy uvedené v §§ 1, 2 nebo 4, jestliže vinník poskytl tomu, komu bylo ublíženo, nejpozději před začátkem hlavního přelíčení (líčení) přiměřené zadostučinění. Uvažuje o přiměřenosti zadostučinění, přihlédne soud k okolnostem případu, zejména k obsahu a formě ublížení, k rozšíření projevu, k dotčenému zájmu, k chování vinníkovu po činu, zvláště pak k tomu, zda ublížení nebylo v jakékoliv formě opakováno.
(4) Ustanovení odst. 1, č. 2, neplatí, jestliže po uvedeném rozhodnutí nastaly nebo byly zjištěny takové nové skutečnosti, pro které nelze zadostučinění pokládati za přiměřené.
(5) Ustanovení odst. 1, 3 a 4 platí obdobně o přestupku zanedbání povinné péče při vydání tiskopisu, jehož obsahem byl spáchán některý trestný čin tam uvedený.