§ 6.
(1) Čin uvedený v §§ 1, 2 nebo 4 není trestný, byla-li jím plněna právní povinnost nebo vykonáváno právo a meze tohoto oprávnění nebyly překročeny nebo nebyly-li překročeny meze věcného posuzování vědeckého, uměleckého nebo jiného podobného výkonu.
(2) Čin uvedený v §§ 1 nebo 2 není trestný též:
a) jestliže se dokáže, že uvedené nebo sdělené skutečnosti jsou pravdivé (důkaz pravdy);
b) jestliže se dokáží aspoň takové okolnosti, pro které uvedené nebo sdělené skutečnosti mohly býti důvodně pokládány za pravdivé (důkaz omluvitelného omylu).
(3) Čin, spáchaný obsahem tiskopisu, rozšiřovaného spisu, ve shromáždění nebo před zástupem, je jen tehdy beztrestný z důvodu uvedeného v odst. 2, písm. b), je-li uvádění nebo sdělování skutečností, o jaké jde, ve veřejném zájmu nebo bylo-li ho potřebí k obhájení oprávněného důležitého zájmu soukromého.
(4) Veřejným zájmem se rozumí zejména zájem, který má společnost nebo její jednotlivé složky na uspořádání věcí veřejných a sociálních, na zachovávání zákonů a nařízení a na odstranění zlořádů z veřejné správy a z veřejného života vůbec.
(5) Je-li tu některý důvod vylučující trestnost, není trestná ani osoba odpovědná za zanedbání povinné péče při vydání tiskopisu, jehož obsahem byl trestný čin spáchán.