§ 14.
(1) Činy trestné podle tohoto zákona stíhají se na žalobu soukromou.
(2) Trestné činy uvedené v §§ 1 až 3 stíhají se na žalobu veřejnou, avšak se zmocněním, směřují-li:
1. proti zákonodárnému sboru, jeho předsednictvu, výboru nebo komisi,
2. proti vládě,
3. proti soudu nebo proti takovému úřadu nebo sboru, který je po zákonu povolán k výkonu veřejné správy,
4. proti branné moci, četnictvu, sboru státní stráže bezpečnosti nebo některé jejich samostatné části.
(3) Zmocnění udílí:
1. v případech odst. 2, č. 1, předsednictvo zákonodárného sboru,
2. v případech odst. 2, č. 2, vláda,
3. v případech odst. 2, č. 3, jde-li o sbor, který je po zákonu povolán k výkonu veřejné správy, tento sbor sám, jinak přednosta nadřízeného soudu neb úřadu, a není-li takového nadřízeného soudu neb úřadu, přednosta soudu neb úřadu, proti němuž trestný čin směřuje,
4. v případech odst. 2, č. 4, ministr vnitra, a jde-li o brannou moc nebo některou její část, ministr národní obrany.
(4) Trestné činy uvedené v tomto zákoně, které směřují proti hlavě cizího státu nebo které byly spáchány proti zástupci cizího státu uznanému vládou republiky při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, mohou býti stíhány také žalobou veřejnou. To platí však jen tehdy, je-li po této stránce zaručena v příslušném cizím státě vzájemnost a požádá-li o trestní stíhání jeho vláda nebo zástupce uznaný vládou republiky. Byla-li žádost odvolána, upustí žalobce od stíhání.
(5) Byly-li trestné činy uvedené v §§ 1 až 3 spáchány proti soudci, proti veřejnému úředníku neb orgánu nebo proti osobě v činné vojenské službě a vztahují-li se na výkon jejich pravomoci nebo povolání, může býti vznesena ve lhůtě, příslušící k podání soukromé žaloby této osobě, také žaloba veřejná. K tomu je však potřebí zmocnění této osoby, a nemůže-li býti vyslechnuta, zmocnění úřadu (velitelství) jí představeného; není-li takového úřadu, udílí zmocnění vláda. Toto ustanovení platí, i když uvedené osoby již nezastávají svůj úřad nebo povolání.