Článek 18
1. Stálý výbor se vynasnaží podpořit přátelské urovnání jakýchkoli potíží, k nimž by vedlo provádění této úmluvy.
2. Jakýkoli spor mezi smluvními stranami ohledně výkladu nebo uplatňování této úmluvy, který nebyl urovnán na základě ustanovení předchozího odstavce nebo jednáním příslušných stran, bude na žádost jedné ze stran předložen k rozhodčímu řízení, pokud se tyto strany nedohodnou jinak. Každá strana určí jednoho rozhodce a tito dva rozhodci určí rozhodce třetího. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, jestliže jedna ze stran neurčí svého rozhodce ve lhůtě tří měsíců od podání žádosti o rozhodčí řízení, určí ho na žádost druhé strany předseda Evropského soudu pro lidská práva ve lhůtě dalších tří měsíců. Stejně bude postupováno v případě, kdy se dva rozhodci nebudou s to shodnout na volbě třetího rozhodce během tří měsíců od určení těchto dvou rozhodců.
3. V případě sporu mezi dvěma smluvními stranami, z nichž jedna je členským státem Evropského hospodářského společenství, které je rovněž smluvní stranou, adresuje druhá smluvní strana žádosti o rozhodčí řízení jak členskému státu, tak Společenství, a ty jí nejdéle do dvou měsíců po obdržení žádosti společně oznámí, zda stranou ve sporu bude členský stát nebo Společenství, anebo členský stát společně se Společenstvím. Nedojde-li takové oznámení v uvedené lhůtě, budou členský stát a Společenství společně považovány za jednu a tutéž stranu sporu pro účely uplatnění ustanovení, jimiž se řídí ustavení a řízení rozhodčího soudu. Totéž platí, jestliže se členský stát a Společenství společně představí jako strana sporu.
4. Rozhodčí soud si vypracuje vlastní jednací řád. Jeho rozhodnutí se přijímají většinou hlasů. Jeho výrok je konečný a závazný.
5. Každá strana sporu hradí náklady rozhodce, kterého určila, a náklady třetího rozhodce i jiné náklady spojené s rozhodčím řízením hradí strany rovným dílem.