Ib/1
Dne 3. dubna 1995 podala skupina 41 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh na zrušení zákona č. 33/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 186/1992 Sb. a zákon č. 100/1970 Sb., oba ve znění pozdějších předpisů.
Podle navrhovatelů je napadený zákon v rozporu s čl. 1 Ústavy a čl. 1, čl. 3, čl. 4 odst. 3, čl. 28 a čl. 41 odst. 1 Listiny.
Skupina poslanců proto navrhuje, aby Ústavní soud s účinností od 1. dubna 1995 zrušil zákon č. 33/1995 Sb. Poslanci zároveň vyslovili souhlas, aby je v řízení před Ústavním soudem zastupoval poslanec JUDr. J. Ortman.
Návrh skupiny poslanců na zrušení zákona č. 33/1995 Sb. vychází z analýzy zákona a je odůvodněn takto: "Příspěvek za službu je právním nárokem policisty, jehož služební poměr skončil bez jeho zavinění jeho uvolněním nebo propuštěním ze zdravotních, služebních nebo organizačních důvodů. V příspěvku se promítají spravedlivá odměna za vykonanou práci, mimořádně ztížené pracovní podmínky a zákonem stanovená osobní omezení ve srovnání s občanskými zaměstnanci. Jeho podstatou je přiměřená a částečná náhrada za ucházející služební příjem a náleží všem policistům, kteří splnili obecně stanovené zákonné podmínky."
Příspěvek za službu byl a je ve všech zákonech, které jej upravují, koncipován jako nepromlčitelný nárok. Promlčení podléhají pouze nároky na jednotlivá plnění z něho vyplývající.
Podle čl. 28 Listiny mají občané právo na spravedlivou odměnu za práci, jejíž meze mohou být stanoveny jen zákonem (čl. 41 odst. 1 Listiny), přičemž jakékoliv omezení musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky (čl. 4 odst. 3 Listiny). Při stanovení těchto podmínek se musí respektovat zásada rovnosti v právech a zákaz diskriminace kteréhokoliv jednotlivce nebo skupiny osob z důvodu jejich "jiného postavení" (čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny).
Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 37/93 s odvoláním na nález ÚS ČSFR sp. zn. Pl. ÚS 22/92 při výkladu ústavní zásady rovnosti občanů před zákonem vyslovil právní názor, že "je věcí státu, aby rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod než jiné, avšak musí prokázat, že tak činí ve veřejném zájmu a pro veřejné blaho". Tato skutečnost však prokázána nebyla.
Zákon č. 33/1995 Sb. má zpětnou účinnost, neboť počínaje 1. dubnem 1995 odnímá určité skupině občanů České republiky na základě zákona nabyté právo na příspěvek za službu. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/93 platí v ústavním pořádku České republiky všeobecný zákaz retroaktivity, odvozený ze zásad právního státu, k jehož definičním znakům patří též princip právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo.
V případě zrušení už uskutečněného zápočtu trvání služebního poměru určité skupiny osob pro přiznání nepromlčitelného příspěvku za službu a odnětí tohoto nároku na příspěvek už realizovaného je důsledkem pravé retroaktivity zákona č. 33/1995 Sb., neboť reglementuje jak samotný vznik právního vztahu, tak nároky z něho vzešlé (Pl. ÚS 3/94).
Ustanovením čl. II zákona č. 33/1995 Sb. byla provedena novelizace zákona č. 100/1970 Sb., a to upravením nároků na příspěvek za službu ve FBIS. Na služební poměr příslušníků FBIS se podle § 35 odst. 2 zákona č. 244/1991 Sb. přiměřeně vztahoval zákon č. 100/1970 Sb. Zákon č. 244/1991 Sb. však byl s účinností od 31. prosince 1992 zrušen zákonem č. 543/1992 Sb., takže i pro tento orgán a jeho příslušníky pozbyl zákon č. 100/1970 Sb. platnosti.
Úprava právního poměru bývalých příslušníků zrušeného orgánu je v rozporu se zásadami právního státu podle čl. 1 Ústavy, které nepřipouštějí stanovit retroaktivitu právních norem a provádět změny a doplnění neplatného zákona.
Zákon č. 33/1995 Sb. byl usnesen z podnětu skupiny poslanců a vláda České republiky svým usnesením č. 730 ze dne 21. prosince 1994 vyslovila nesouhlas se zněním poslaneckého návrhu zákona.
Zákon č. 33/1995 Sb. se zpětnou účinností ruší zákonným způsobem nabytá práva, proto je třeba jej zrušit s účinností od 1. dubna 1995.