Ia/4
Ústavní soud, jak mu ukládá § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., nejprve zkoumal, zda zákon č. 34/1995 Sb. byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
Ze zprávy Parlamentu České republiky, jakož i z těsnopiseckého záznamu ze schůze Poslanecké sněmovny (tisk č. 1463) je zřejmé, že napadený zákon č. 34/1995 Sb. navrhla k přijetí jako novelu zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, skupina poslanců, kteří tak využili svého práva na zákonodárnou iniciativu podle čl. 41 odst. 2 Ústavy. Zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky podle čl. 15 odst. 1 a čl. 106 odst. 2 věta třetí Ústavy. Kvora předepsaná ustanoveními čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy byla dodržena. Schůze Poslanecké sněmovny dne 8. února 1995, jejího 69. hlasování, se zúčastnilo 119 poslanců, z nichž pro přijetí zákona hlasovalo 88 poslanců, proti se vyslovilo 19 poslanců a 12 poslanců se hlasování zdrželo.
Ústavou předepsaný způsob přijetí a vydání zákona byl dodržen, zákon byl podepsán předsedou Poslanecké sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vlády (čl. 51 Ústavy) a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 7, ročník 1995, rozeslané dne 3. března 1995. Tímto dnem nabyl zákon č. 34/1995 Sb. platnosti. Účinným se stal podle svého čl. II dnem 1. dubna 1995.