C) Ministerstvo obrany
Ve vyjádření Ministerstva obrany se uvádí, že provedenou revizí spisových a archivních fondů Ministerstva obrany nebyly nalezeny interní předpisy, které by obsahovaly pracovní charakteristiky jednotlivých skupin vojáků z povolání, u nichž zákon č. 33/1995 Sb. vylučuje zápočet doby služby do doby konání služby rozhodné pro nárok na příspěvek za službu a jeho výši. K jednotlivým ustanovením zákona pak uvádí:
- bývalá vojenská kontrarozvědka ("VKR") byla v letech 1951 až 1990 podřízena Ministerstvu vnitra a zařazena do jeho struktury jako III. správa SNB. Personálně byla složena z vojáků z povolání, kteří byli povoláni k plnění úkolů SNB při ochraně bojeschopnosti ozbrojených sil. V rámci VKR nepůsobily jen součásti (útvary), do jejichž náplně činnosti náleželo organizování a provádění kontrarozvědné činnosti, ale též útvary, které se na plnění úkolů kontrarozvědné ochrany přímo nepodílely (např. výkon administrativní a finanční služby, materiálně technické zásobování).
Ustanovení § 153 odst. 2 písm. b) zákona č. 186/1992 Sb., o služebních poměrech příslušníků Policie ČR, ve znění zákona č. 33/1995 Sb., se plošně vztahuje na všechny vojáky z povolání, kteří sloužili v ozbrojených silách se zařazením ve VKR. Nerozlišujeme mezi vojáky z povolání zařazenými ve VKR podle jejich funkcí a povahy činnosti vykonávané v útvarech VKR.
Z hlediska právních následků ustanovení § 153 odst. 2 písm. b) zákona č. 186/1992 Sb. stejným způsobem dopadá i na vojáky z povolání zařazené ve VKR ve funkcích týlového a administrativního charakteru, zejména na úseku logistického, finančního, personálního, analytického a administrativního zabezpečení, které nebyly spojeny s výkonem kontrarozvědné činnosti. Nezohledňuje rovněž případy, kdy voják byl na pracovišti nebo ve funkci s kontrarozvědným zaměřením formálně zařazen, avšak z důvodu vyslání ke studiu na příslušnou školu kontrarozvědnou činnost fakticky nevykonával.
- Příslušníci vojenské rozvědky, podle dikce § 153 odst. 2 písm. c) zákona č. 186/1992 Sb. "... se zařazením v útvaru rozvědky Československé lidové armády...", který fakticky v organizační struktuře bývalé ČSLA nikdy nebyl zřízen. Lze dovodit, že zákonodárce měl na mysli zpravodajskou správu Generálního štábu ČSLA, která průzkum prováděla. Ústavnímu soudu byly zaslány vnitřní předpisy, které stanoví některé povinnosti příslušníků tohoto orgánu.
- Příslušníci Hlavní politické správy ČSLA. Ustanovení § 153 odst. 2 písm. g) zákona užívá pro vymezení funkcí a činností nepřesné označení. Požadované charakteristiky nelze Ústavnímu soudu poskytnout, neboť Hlavní politická správa ČSLA měla vlastní spisový a archivní režim. Sama prováděla skartaci písemností. Vzhledem k tomu nejsou písemnosti HPS ČSLA od roku 1970 archivně zpracovány a v současné době probíhá jejich studium Historickým ústavem Armády ČR. Základní charakteristiku a hlavní úkoly HPS ČSLA vymezují příslušné řády.
Přiložený Řád vnitřní služby ozbrojených sil ČSSR, který platil v období od 1. října 1979 do 1. června 1992, dává dostatečný obraz o náplni činnosti příslušníků HPS ČSLA. Mezi jinými stanovil např. i povinnost zástupce velitele pluku pro politické věci, zástupce velitele praporu pro politické věci i zástupce velitele roty pro politické věci. Na příslušné úrovni byli povinni:
- organizovat a provádět politickou práci a zaměřovat ji na semknutí příslušníků pluku (praporu, roty) kolem KSČ;
- vychovávat vojáky k bezmezné oddanosti socialistické vlasti, KSČ ... v duchu socialistického a proletářského internacionalismu, nesmiřitelnosti s buržoasní ideologií;
- vysvětlovat vojákům vedoucí a řídicí úlohu KSČ;
- vychovávat vojáky k třídní nenávisti...;
- organizovat a provádět politické školení a informace, masovou politickou práci;
- organizovat ideově teoretickou a metodickou přípravu vedoucích skupin politického školení;
- řídit politickovýchovnou práci důstojníků a praporčíků, formovat jejich pracovní, politické a morální kvality, osobně vést výchovnou práci s důstojníky a řídit jejich marxisticko-leninskou přípravu;
- navazovat a neustále udržovat styk s místními stranickými a státními orgány.
Pro jednotnou aplikaci zákona vydal ministr obrany rozkaz, kterým stanovil osobní rozsah ustanovení. Byl publikován v č. 35/1995 Věstníku Ministerstva obrany.
Stanovisko dále upozorňuje na Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 68/1944 a Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 158/1982, které se vztahují na propuštěné vojáky, jímž se zabezpečuje nárok na odchodné a jiné podobné dávky, jejichž částka se stanoví se zřetelem k délce trvání služebního poměru. V této souvislosti upozorňuje ministr obrany na stanovisko vlády obsažené v jejím usnesení ze dne 21. prosince 1994.