Článek 3
Národní zacházení a doložka nejvyšších výhod
1. Každá smluvní strana poskytne na svém území investicím a výnosům investorů druhé smluvní strany zacházení, které je řádné a spravedlivé a není méně příznivé, než jaké poskytuje investicím a výnosům svých vlastních investorů nebo investicím a výnosům investorů jakéhokoli třetího státu, je-li výhodnější.
2. Každá smluvní strana poskytne na svém území investorům druhé smluvní strany, pokud jde o udržování, užívání, využití nebo nakládání a o způsob řízení jejich investice, zacházení, které je řádné a spravedlivé a ne méně příznivé, než jaké poskytuje investorům jakéhokoli třetího státu, je-li výhodnější.
3. Zacházení podle doložky nejvyšších výhod nelze vykládat tak, že zavazuje smluvní stranu poskytnout investorům a investicím druhé smluvní strany výhody vyplývající z jakékoli existující nebo budoucí celní nebo hospodářské unie, zóny volného obchodu nebo regionální hospodářské organizace, jejichž členem smluvní strana je nebo může být, nebo v případě Libanonu zacházení poskytované investorům, kteří jsou občany arabských zemí. Takové zacházení se nevztahuje na jakékoli výhody, které jedna smluvní strana poskytuje investorům třetího státu podle dohody o zamezení dvojímu zdanění nebo jiných dohod na základě vzájemnosti týkajících se daňových otázek.