Článek 14
(1) Je-li osoba zaměstnána na území jednoho smluvního státu a vztahují se na ni právní předpisy druhého smluvního státu, bude podle těchto právních předpisů posuzován nárok na dávku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání způsobené během výkonu zaměstnání tak, jako kdyby k úrazu nebo k onemocnění došlo na území tohoto druhého smluvního státu.
(2) Jestliže osoba, na niž se vztahují právní předpisy jednoho smluvního státu, utrpí úraz po opuštění území tohoto smluvního státu, aby se v rámci svého zaměstnání odebrala na území druhého smluvního státu, ale ještě než na toto území dorazí, potom pro účely uplatnění nároku v souvislosti s tímto úrazem
(a) bude úraz posuzován, jako kdyby k němu došlo na území prvého smluvního státu, a
(b) k její nepřítomnosti na území prvého smluvního státu nebude přihlédnuto při určení, zda se podle těchto právních předpisů jednalo o zaměstnání zaměstnané osoby.