Úvod
Socialistický průmysl je základní a nejdůležitější složkou v hospodářském životě naší lidově demokratické republiky.
Až do revoluce v roce 1945 byl průmysl v rukou soukromých vlastníků-kapitalistů. Sloužil jim k obohacování a k vykořisťování pracujících. Aby zachovali své zisky, zradili kapitalisté v kritických chvílích republiku a podali tak další důkaz své politiky nepřátelské lidu. Porážka hitlerovského fašismu Rudou armádou a vítězství našeho lidu umožnily, aby byl kapitalistický majetek z velké části znárodněn a přešel tak do rukou státu. To byla první etapa našeho znárodnění; po ní zůstala ještě značná část průmyslu v rukou kapitalistů.
Kapitalisté však i potom záměrně a soustavně sabotovali a rozvraceli pokojný vývoj našeho hospodářství, ztěžovali naši cestu k socialismu a snažili se obnovit staré kapitalistické poměry předmnichovské republiky.
Porážka reakce a vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 vyústily na hospodářském poli v další znárodnění, které podstatně zúžilo kapitalistické prvky v našem průmyslu a vytvořilo širší hospodářskou základnu pro budování socialismu.
Povalení kapitalismu, porážka reakce a převzetí moci do rukou pracujícího lidu mohlo být v naší vlasti uskutečněno jen proto, že v čele pracujících stojí Komunistická strana Československa. Také při výstavbě socialismu má strana vedoucí úlohu. Určuje generální linii budovatelského úsilí a označuje cíle, kterých má být v jednotlivých obdobích dosaženo. Strana jako vedoucí síla stmeluje, upevňuje a obrací k těmto cílům pracující a všechny masové organisace. První místo mezi nimi zaujímá Revoluční odborové hnutí, které jako jednotná organisace nejpokročilejší společenské třídy rozsáhlostí své činnosti je školou socialismu pro všechny pracující a nezbytným činitelem při výstavbě, organisaci a stálém vzestupu našeho znárodněného průmyslu.
Po prvním znárodnění jsme stáli před úkolem vytvořit ze znárodněného průmyslového majetku hospodářské jednotky, podrobit je jednotnému vedení socialistického státu a dát znárodněnému průmyslu prvé organisační formy. Tak vznikly národní podniky průmyslové, které ve své době celkem dobře splnily své poslání při překonávání poválečných obtíží. Jejich existence byla také nezbytným předpokladem pro zajištění výstavby nového společenského řádu.
Nový společenský řád vítězí nad řádem starým jen tehdy, dovede-li společnosti opatřit více lepších a lacinějších výrobků než řád starý a tak ji obohatit. V dalším vývoji se ukázalo, že od národních podniků nelze při jejich dosavadní skladbě a vnitřní organisaci očekávat trvale úspěšné plnění tohoto základního úkolu, a to zejména proto, že naše plánované hospodářství klade stále vyšší požadavky na prohlubování a zpřesňování plánů.
Hospodářství se v socialistické společnosti nevyvíjí živelně, nýbrž je budováno a rozvíjeno záměrně. Nástrojem tohoto budování a rozvíjení hospodářství je plánování. Plánování je hospodářským zákonem socialismu. Skutečnost, že se pracující lid v čele s dělnickou třídou stal vlastníkem rozhodující části výrobních prostředků, nejen umožnila, ale přímo si vynutila přechod k hospodaření podle plánu. Jedině plánování může zajistit neustálý harmonický rozvoj výrobních sil, sladit výrobu s individuálními potřebami a překonat a odstranit úzká místa.
Cílem plánu je neustálé zvyšování životní úrovně všeho pracujícího lidu. Prostředkem k dosažení tohoto cíle je plánovité zvyšování produktivity práce; jinak nelze k tomuto cíli dospět.
Hlavní tíha všech úkolů uložených plánem leží na pracujících v našem znárodněném průmyslu, který je nejvyspělejší částí našeho hospodářství. Plnění povinností, před kterými stojí pracující v průmyslu, je proto svými důsledky závažnější než dosud a klade na ně vyšší nároky než kdykoli dříve.
Aby bylo možno zvládnout všechny úkoly průmyslu a dosáhnout určeného cíle, bylo nutno provést reorganisaci národních podniků. Smyslem této reorganisace bylo odstranit z provozu a organisace podniků všechny přežitky kapitalismu a vytvořit z podniků útvary, které jsou organisovány a řízeny podle socialistických zásad.
Tento Statut rozvádí v dalších kapitolách zásady socialistického hospodářství v našich národních podnicích průmyslových, nejvýznačnějším to činiteli ve výstavbě socialismu. Není právním předpisem ve starém pojetí; je směrnicí pro organisaci a činnost všech národních podniků průmyslových, a to směrnicí, která má vést k dalšímu vývoji, pokroku a budovatelskému úsilí. Čerpaje ze zkušeností nabytých v úžasné kolektivní budovatelské práci lidu Sovětského svazu, stanoví tento Statut zásady socialistické organisace průmyslu a ukazuje tak cestu ke společenskému řádu dokonalejšímu než všechny předchozí - k socialismu.