Článek 25
Obecné zásady týkající se vzájemné pomoci
1. Strany poskytnou jedna druhé vzájemnou pomoc v co možná nejširším rozsahu pro účely vyšetřování nebo řízení o trestných činech týkajících se počítačových systémů nebo dat, nebo pro účely shromažďování důkazů o trestném činu, které jsou v elektronické formě.
2. Každá strana také rovněž přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby splnila závazky stanovené ve článcích 27 - 35.
3. Každá strana může, v naléhavých případech, podávat žádosti o vzájemnou pomoc nebo sdělení s ní spojená rychlými komunikačními prostředky, včetně faxu nebo elektronické pošty, do rozsahu v jakém takové prostředky poskytují přiměřenou úroveň bezpečnosti a ověření (včetně použití šifrování, je-li to nezbytné), a na žádost dožádané strany je následně formálně potvrdí. Dožádaná strana přijme a odpoví na dožádání jakýmkoli z těchto rychlých komunikačních prostředků.
4. Pokud není v článcích této kapitoly stanoveno jinak, bude se vzájemná pomoc řídit podmínkami stanovenými v právu dožádané strany nebo v příslušných úmluvách o vzájemné pomoci, včetně důvodů, pro které může dožádaná strana odmítnout spolupráci. Dožádaná strana neuplatní právo odmítnout pomoc ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 2 - 11 výlučně proto, že se žádost vztahuje na trestný čin, který považuje za trestný čin fiskální.
5. V případech, kdy podle ustanovení této kapitoly může dožádaná strana poskytnutí vzájemné pomoci podmiňovat existencí dvojí trestnosti, bude se tato podmínka považovat za splněnou, pokud jednání tvořící trestný čin, ve vztahu k němuž se vyžaduje pomoc, je trestným činem podle jejího práva, bez ohledu na to, zda právo této strany klade tento trestný čin do stejné kategorie trestných činů nebo označuje tento trestný čin stejnou terminologií jako strana dožadující.