I
K článku 1
(1) Státní občanství České republiky se dokazuje:
a) cestovním dokladem (cestovní pas, diplomatický pas, služební pas, cestovní průkaz);
b) občanským průkazem České republiky;
c) občanským průkazem Československé republiky, Československé socialistické republiky nebo České a Slovenské Federativní Republiky s vyznačeným státním občanstvím České republiky;
d) osvědčením nebo potvrzením o státním občanství České republiky, které není starší šesti měsíců;
e) vysvědčením o způsobilosti k uzavření manželství, které není starší šesti měsíců a které obsahuje údaj o státním občanství České republiky.
Státní občanství Rakouské republiky se dokazuje:
a) cestovním dokladem (cestovní pas, hromadný pas, diplomatický pas, služební pas, doklady nahrazující pas);
b) občanským průkazem;
c) dokladem o státním občanství;
d) průkazem brance a vojenskou knížkou;
e) úředně vydanými doklady, z nichž vyplývá státní občanství.
(2) V případě, že nelze státní občanství dokázat doklady uvedenými v odstavci 1, může být státní občanství věrohodně doloženo zejména na základě:
a) kopie jednoho z dokladů uvedených v odstavci 1;
b) úředního dokladu, který obsahuje údaje o totožnosti dotčené osoby (například rodný list, řidičský průkaz, námořnická knížka nebo průkaz pro vnitrozemskou plavbu);
c) vojenské knížky a průkazu brance, pokud nebyly uznány jako důkazní prostředky;
d) protokolu o výpovědi svědka;
e) protokolu o výpovědi dotčené osoby;
f) jiného dokladu, který v konkrétním případě uzná žádaná smluvní strana.
(3) Doklady uvedené v odstavcích 1 a 2 postačují k věrohodnému doložení státního občanství i poté, co uplynula doba jejich platnosti.
(4) Převezme-li žádající smluvní strana osobu zpět, protože bylo dodatečně zjištěno, že neměla státní občanství státu žádané smluvní strany, pak musí tato vrátit všechny doklady této osoby žádající smluvní straně.