§ 156.
(1) Poslední odstavec § 62 služební pragmatiky se nahrazuje tímto zněním:
"Na čekatele se vztahují předcházející předpisy se změnou, že na místo stanovené v nich výhody nastupuje přiznání výslužného v nejnižší výměře výslužného úředníkova."
(2) Zemřel-li čekatel úrazem, jejž utrpěl ve službě beze své úmyslné viny, a jsou-li dány předpoklady stanovené v § 62, odst. 2, č. 1 až 4, služební pragmatiky, obdrží jeho pozůstalí zaopatřovací platy, pokud by jim příslušely, kdyby čekatel byl již úředníkem, a to vdova ve výši nejnižší výměry vdovské pense po úředníku, sirotci příspěvek na výchovu, po případě sirotčí pensi vyplývající z uvedené vdovské pense.
(3) Tato ustanovení platí obdobně i pro čekatele (zatímní profesory a učitele), suplující profesory a asistenty, kteří podléhají služební pragmatice učitelské a pro jejich pozůstalé.
(4) Za předpokladů § 4 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 198 Sb. z. a n., přísluší vysokoškolským asistentům a konstruktérům (část třetí, díl III., A) výslužné podle předpisů platných pro úředníky, jejich pozůstalým zaopatřovací platy, pokud by jim náležely, kdyby asistent byl úředníkem.