Článek 18
1. Smluvní strany se zříkají veškerých nároků na náhradu škody za ztrátu nebo poškození majetku, jestliže je škoda způsobena pracovníky druhé smluvní strany při plnění úkolů podle této smlouvy.
2. Smluvní strany se zříkají veškerých nároků na náhradu škody na zdraví nebo v souvislosti se smrtí svých pracovníků, jestliže k ní došlo při plnění úkolů podle této smlouvy. Nárok pracovníků, jakož i osob, které mají nárok na odškodnění v případě jejich úmrtí, v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvní strany zůstává nezměněn.
3. Odstavce 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí, pokud je škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
4. Pokud pracovníci smluvní strany při plnění úkolů podle této smlouvy na území státu druhé smluvní strany způsobí škodu třetí osobě, odpovídá smluvní strana, na území jejíhož státu škoda vznikla, za odškodnění podle pravidel, která by se použila v případě škody způsobené jejími pracovníky. Smluvní strana, jejíž pracovníci škodu způsobili, uhradí druhé smluvní straně vyplacené odškodnění v plné výši. Druhá věta tohoto odstavce se nepoužije, pokud pracovníci, kteří škodu způsobili, jednali podle pokynů pracovníků druhé smluvní strany, ledaže škodu způsobili úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
5. Příslušné orgány smluvních stran úzce spolupracují v zájmu usnadnění vyřizování nároků na náhradu škody. Pro tento účel si zejména vyměňují veškeré informace o případech škod, které mají k dispozici.