§ 25
Brzdy vozidel kategorií L, M, N a O
(1) Všechna vozidla kategorií L, M, N a O s konstrukční rychlostí nad 25 km.h-1, s výjimkou vozidel kategorie O1 (která nejsou vybavena brzdami), musí z hlediska brzdového zařízení a brzdění splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy 10), 10a) a přílohy č. 7 k této vyhlášce a musí být podle nich schválena. U vozidel kategorie O může ministerstvo v odůvodněných případech uznat technický protokol podle tohoto zvláštního předpisu. Pro schválení technické způsobilosti ojetého silničního vozidla platí technické podmínky z hlediska jeho brzdění:
a) pro vozidla kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4 podle homologačního předpisu EHK č. 13.06 do 30. září 1997,
b) pro vozidla kategorií M1, N1, O1 a O2 podle homologačního předpisu EHK č. 13.06 do 31. prosince 1999,
c) pro vozidla kategorie L podle homologačního předpisu EHK č. 78.01 do 31. prosince 1999.
(2) Každé vozidlo (s výjimkou vozidel kategorie O1) musí mít zařízení pro provozní brzdění. Vozidla, jak je stanoveno dále a podle kategorií, musí nebo mohou mít zařízení pro nouzové brzdění a zařízení pro parkovací brzdění. Výše uvedená brzdová zařízení mohou být stanovenými způsoby kombinována. Vozidla kategorií M, N a O mohou mít zařízení pro odlehčovací brzdění a v případech, kdy bez něho nemohou splnit určité požadované brzdné účinky, toto zařízení mít musejí. U přípojných vozidel, která mají zařízení pro provozní brzdění, s výjimkou vozidel, u nichž je to dále stanoveno jinak, musí tato zařízení být schopná vykonat samočinné brzdění. Jízdní soupravy s přípojnými vozidly kategorií O2, O3 a O4 musí mít soustavu pro provozní brzdění s průběžným nebo poloprůběžným brzděním. Vozidla kategorií O1 a O2 s výjimkou návěsů mohou mít tuto soustavu alternativně s nájezdovým brzděním (§ 28 odst. 1).
(3) Provozní brzdění musí umožnit ovládání pohybu vozidla a jeho spolehlivé, rychlé a účinné zastavení při jakékoli rychlosti a při každé okamžité hmotnosti a na všech svazích (ve stoupání i klesání), které při provozu vozidla přicházejí v úvahu. Účinek provozního brzdění musí být odstupňovatelný. Řidič musí mít možnost ovládat orgán pro provozní brzdění beze změny polohy trupu ze svého sedadla, aniž by sejmul ruce z řízení vozidla. (Brzdění se pokládá za odstupňovatelné, pokud v normálním rozsahu činnosti zařízení, a to jak při brzdění, tak i při odbrzďování
- řidič může v každém okamžiku plynule zvětšit nebo zmenšit brzdnou sílu působením na ovládací orgán;
- brzdná síla se mění ve stejném smyslu jako působení na ovládací orgán;
- je možné snadno regulovat dostatečně jemně brzdnou sílu.
Termín "ovládat beze změny polohy trupu" vychází z podmínky, že řidič je v sedadle upoután tříbodovým bezpečnostním pásem. U dvoukolových motorových vozidel a u vozidel, při jejichž řízení řidič stojí, se tímto termínem rozumí, že jednotlivé orgány jsou řidiči snadno dosažitelné a že při jejich ovládání nemusí odvracet pozornost od jízdní dráhy ani sejmout ruce z řízení vozidla).
(4) Nouzové brzdění musí umožnit zastavit vozidlo na přiměřené vzdálenosti při poruše provozního brzdění. Musí být odstupňovatelné. Řidič musí mít možnost ovládat nouzové brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou. Pro účely tohoto ustanovení se předpokládá, že současně se nemůže vyskytnout více než jedna porucha v soustavě provozního brzdění (viz též odstavec 12 tohoto paragrafu).
(5) Parkovací brzdění musí umožnit udržení stojícího vozidla nebo jízdní soupravy nebo přípojného vozidla odpojeného od tažného vozidla na svahu (ve stoupání i klesání) i za nepřítomnosti řidiče. Činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací brzdění musí být přitom udržovány v zabrzděné poloze výhradně mechanickými částmi. Brzdění musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho podélné střední roviny. Řidič musí mít možnost ovládat parkovací brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, u přípojných vozidel musí být možnost je ovládat osobou stojící na zemi. U přípojných vozidel určených pro dopravu osob musí být ovládání parkovacího brzdění uvnitř vozidla. Je přípustné ovládat zároveň vzduchovou brzdu přípojného vozidla a parkovací brzdu tažného vozidla za podmínky, že řidič je schopen kdykoli se ujistit, že účinek parkovacího brzdění jízdní soupravy, který se zajišťuje zařízením pro parkovací brzdění výhradně mechanickými částmi, je dostatečný. Na tuto skutečnost musí být řidič upozorněn v návodu k obsluze.
(6) Pro nájezdové brzdění se využívá sil, které vyvolává přiblížení přívěsu k tažnému vozidlu.
(7) Odlehčovací brzdění musí umožnit omezení rychlosti vozidla nebo její udržení při sjíždění svahu, aniž se použije provozního, nouzového nebo parkovacího brzdění. Jeho úkolem není zastavit vozidlo. Řidič musí mít možnost ovládat toto brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou. K odlehčovacímu brzdění slouží zejména brzdný účinek motoru samého, výfuková brzda, motorová brzda a retardér nebo kombinace některých těchto zařízení. S výjimkou brzdného účinku motoru samého se odlehčovací brzdou rozumí její úplný systém včetně ovládacího orgánu. Odlehčovací brzda může mít tyto vazby s jinými brzdovými zařízeními
- "nezávislá odlehčovací brzda" znamená odlehčovací brzdu, její ovládací orgán je oddělený od ovládacího orgánu provozního brzdění a od ovládacích orgánů ostatních brzdových soustav,
- "integrovaná odlehčovací brzda" znamená odlehčovací brzdu, jejíž ovládací orgán je integrován s ovládacím orgánem provozního brzdění, a to tak, že jak odlehčovací brzda, tak soustavy pro provozní brzdění obou vozidel soupravy se uvádějí v činnost zároveň nebo s vhodným odstupem při působení na kombinovaný ovládací orgán, přičemž provozní brzdy musí být ovládány shodným ovládacím tlakem u tažného a přípojného vozidla,
- "kombinovaná odlehčovací brzda" znamená integrovanou odlehčovací brzdu, která má navíc zařízení ke svému vyřazení z činnosti a toto zařízení umožňuje ovládat kombinovaným ovládacím orgánem samotnou soustavu pro provozní brzdění.
(8) Průběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do jízdní soupravy, při kterém
a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně ovládat brzdění soupravy,
b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána jedním a týmž zdrojem, kterým může být i svalová síla řidiče,
c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném umístění v soupravě.
(9) Poloprůběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do jízdní soupravy, při kterém
a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně ovládat brzdění soupravy,
b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána dvěma různými zdroji, z nichž jedním může být svalová síla řidiče,
c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném umístění v soupravě.
(10) Samočinné brzdění je brzdění, které musí automaticky zastavit přípojné vozidlo (vozidla), při oddělení vozidel, která byla spřažena do jízdní soupravy, včetně přetržení spojovacího zařízení, aniž by zbytek jízdní soupravy přestal být brzděn.
(11) Předepsaného brzdného účinku se musí dosáhnout bez blokování kol, aniž by vozidlo vybočovalo ze směru jízdy a bez abnormálních vibrací. Účinek provozního brzdění musí působit na kola téže nápravy souměrně k podélné střední rovině vozidla. U vozidel kategorií M, N, O3 a O4 musí být účinek provozního brzdění rozdělen na jednotlivé nápravy v mezích předepsaných z hlediska bezpečnosti při jakékoliv okamžité hmotnosti vozidla a za různých adhezních podmínek. 11) U provozního brzdění, jehož soustava závisí úplně nebo částečně na jiném zdroji energie, než je svalová síla řidiče, musí při nejrychlejším působení na ovládací orgán dosáhnout zpomalení vozidla nebo tlak v brzdovém válci nejnepříznivěji umístěném z hlediska náběhu tlaku, které odpovídají předepsanému brzdnému účinku za nejdéle 0,6 sekund od okamžiku začátku působení na ovládací ústrojí. Pro vozidla se vzduchovým brzdovým zařízením stanoví zvláštní předpis 10) další podmínky a způsob zkoušení. Všechna vozidla vybavená vzduchovým brzdovým systémem musí splňovat podmínku na rychlost poklesu tlaku, kdy při rychlém uvolnění ovládacího orgánu provozní brzdy (do 0,2 s) nesmí být čas poklesu tlaku v kterémkoliv brzdovém válci a na spojkové hlavici ovládací větve delší jak 0,8 s. Tento čas se měří v rozmezí 75 až 10 % hodnoty měřeného tlaku.
(12) Mechanické části brzdového zařízení, zejména pedál a jeho uchycení, hlavní válce a jejich písty (pro kapalinové soustavy), brzdič (pro kapalinové nebo vzduchové soustavy), spojení mezi pedálem a hlavním válcem nebo brzdičem, brzdové válce a jejich písty (pro kapalinové nebo vzduchové soustavy) a klíče brzdového ústrojí s pákami klíčů, musí být dostatečně dimenzovány, snadno přístupné pro údržbu a musí dávat nejméně takové záruky bezpečnosti, jako se požadují na ostatních podstatných částech vozidla (například mechanismu řízení); za těchto podmínek se mechanické části brzdového zařízení považují za neporušitelné. Pokud by porucha jediné z těchto částí znemožnila brzdění vozidla s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, musí být tato část z kovu nebo z materiálu ekvivalentních vlastností a nesmí se deformovat při normální činnosti brzdové soustavy.
(13) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno vymezitelná ručně nebo spolehlivým samočinným zařízením; kromě toho musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy vykazovat takovou rezervu zdvihu, aby po ohřátí brzd nebo po určitém opotřebení brzdového obložení, až do hodnoty odpovídající hodnotě seřízení předepsané výrobcem vozidla, byl zajištěn brzdný účinek, aniž by bylo nutno provést ihned seřízení.
(14) Bez souhlasu výrobce vozidla nebo ministerstva nesmějí být u vozidel v provozu prováděny zásahy do brzdových systémů, včetně případného odebírání energie pro vedlejší spotřebiče. V žádném případě nesmějí ostatní spotřebiče pro svou činnost odebírat energii z okruhů pružinové brzdy a dále nesmějí odebírat energii ani z ostatních částí brzdového systému tak, aby hladina energie v něm poklesla pod předepsanou hodnotu.
(15) Na všech zásobnících energie vzduchových a vzduchokapalinových brzd musí být zařízení pro vypouštění kondenzátu. Vypouštěcí zařízení musí být na nejnižším místě zásobníků a musí směřovat dolů k vozovce. Pokud zařízení není automatické, musí být provedeno tak, aby vypouštěný kondenzát nepotřísnil obsluhu. U autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být toto zařízení, pokud není automatické, konstruováno tak, aby bylo snadno ovladatelné z boku vozidla nebo z místa řidiče bez jakéhokoli nářadí. Na štítcích zátěžových regulátorů, pokud jsou jimi vozidla vybavena, musí být uvedeno, pro kterou nápravu platí.
(16) Brzdové soustavy musí být těsné. Vzduchotlakové brzdové soustavy musí být opatřeny přípojkami podle doporučené technické normy 12) pro kontrolní měření tlaku v soustavě. Přípojky musí být snadno přístupné.
(17) Tahače návěsů a přívěsy musí být vybaveny držáky hlavic spojkových hadic.
(18) Ustanovení odstavce 5 čtvrté věty tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
------------------------------------------------------------------
10) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 13, 78, 90).
10a) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 13 H).
11) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 13 - příloha 10).
12) ČSN ISO 3583.