§ 11
(1) Zvláštní způsobilost (§ 3) nutno prokázati.
(2) Průkaz se podává vysvědčením, jež vydává lékař řídící ústav (oddělení), na němž se podle §§ 5 až 10 konala lékařská činnost za účelem odborného výcviku.
(3) Ve vysvědčení budiž uvedeno:
a) jméno a služební postavení řídícího lékaře, který vysvědčení vydává, a příslušný ústav (oddělení),.
b) jméno, příjmení, rodiště a věk lékaře, jemuž se vysvědčení vydává,
c) obor, ve kterém týž byl lékařsky činný za účelem odborného výcviku,
d) přesná doba, od kterého až do kterého dne kalendářního tato lékařská činnost trvala,
e) posudek o této činnosti, potvrzující, že lékař se v tom oboru vycvičil, a to v postavení, které dává možnost do discipliny, o niž jde, odborně vniknouti a v ní samostatně pracovati.
(4) Vysvědčení budiž opatřeno podpisem vydavatelovým a razítkem ústavu. Podpis na vysvědčení v cizině vydaném musí býti ověřen tamním úřadem k ověřování listin oprávněným a toto ověření stvrzeno československým úřadem zastupitelským.
(5) K vysvědčením vydaným před účinností tohoto nařízení možno přihlížeti, i když není přesně vyhověno předpisu odst. 3, písm. e).
(6) V případě uvedeném v § 3, odst. 4 je nutno mimo to prokázati potvrzením lékařské fakulty některé české university, že žadatel byl dne 17. listopadu 1939 na ní zapsán alespoň v 8. studijním běhu a po případě též, že do tohoto dne vykonal s úspěchem druhou přísnou zkoušku doktorskou.
(7) V případě uvedeném v § 4, odst. 3, třetí větě je nutno předložiti průkaz, že žadatel nabyl v příslušném spojeneckém státě oprávnění k výkonu odborné lékařské prakse v odpovídajícím oboru. Ustanovení odstavce 4, druhé věty tu platí přiměřeně.