§ 42.
O nutné hospodárnosti.
(1) Služební opatření, jež mají v zápětí vznik služebních výloh, a to bez ohledu, jak se tyto výlohy hradí, smějí býti činěna, pokud věc nelze uspokojivě opatřiti jinak s menším nákladem pro protektorátní správu, jen, jde-li o nutné potřeby protektorátní správy opatřované v nezbytném rozsahu a co nejúčelněji a nejhospodárněji.
(2) Zaměstnanci provádějící služební opatření, jež mají v zápětí vznik služebních výloh, pokud se týče jejich náhrady, bez ohledu, jakým způsobem se tak děje, jsou povinni dbáti nejen, aby věc v potřebném rozsahu byla co nejlépe a nejúčelněji obstarávána, nýbrž i aby náklad spojený s provedením služební disposice byl co nejnižší.
(3) při výpočtu náhrad služebních výloh přihlíží se k příležitostem, jichž zaměstnanec přiměřeně a k povaze služby zcela nebo zčásti mohl bezplatně použíti, nebo ke slevám, jichž přiměřeně k povaze služby mohl dosíci, tak jako by jich skutečně použil, pokud se týče jich dosáhl.