Článek 3
1. Každý smluvní stát přijme taková opatření, která mohou být nezbytná pro určení jeho jurisdikce nad trestnými činy uvedenými v článku 2, když je trestný čin spáchán:
(a) proti pevné plošině nebo na její palubě, když je umístěna na pevninské mělčině tohoto státu; nebo
(b) občanem tohoto státu.
2. Smluvní stát může rovněž určit svou jurisdikci nad takovým trestným činem, pokud:
(a) je spáchán osobou bez státní příslušnosti, jejíž obvyklé bydliště je v tomto státě; nebo
(b) během jeho spáchání je občan tohoto státu zajat, ohrožován, zraněn nebo usmrcen; nebo
(c) je spáchán při pokusu donutit tento stát provést nebo zdržet se provedení nějakého činu.
3. Každý smluvní stát, který určil svou jurisdikci pro případy uvedené v odstavci 2, oznámí to generálnímu tajemníkovi Mezinárodní námořní organizace (dále uváděný jako "generální tajemník"). Jestliže tento smluvní stát později zruší tuto jurisdikci, je povinen oznámit to generálnímu tajemníkovi.
4. Každý smluvní stát přijme taková opatření, která mohou být nezbytná k určení jeho jurisdikce nad trestnými činy uvedenými v článku 2 v případech, kdy údajný pachatel se nalézá na jeho území a tento stát jej nevydá žádnému ze smluvních států, které určily svou jurisdikci v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku.
5. Tento Protokol nevylučuje žádnou trestní jurisdikci uplatněnou v souladu s vnitrostátními právními předpisy.