II.
Soudce zpravodaj vyžádal v souladu s ustanovením § 42 odst. 4 a § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyjádření obou komor Parlamentu České republiky.
A) Poslanecká sněmovna, zastoupená předsedou PhDr. Lubomírem Zaorálkem, ve svém vyjádření ze dne 10. 10. 2002 uvedla, že motivem zákonodárce k zařazení ustanovení § 24 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání o určení sporné pohledávky v rámci již dříve zahájeného a prohlášením konkursu přerušeného řízení bylo zjednodušit a zhospodárnit způsob projednání sporné pohledávky pro potřebu konkursu. Toto ustanovení má podle jeho názoru umožnit redukci počtu incidenčních sporů tehdy, kdy by bylo jinak nutno zahájit nové řízení samostatnou žalobou o určení sporné pohledávky. Zpravidla lze z dosavadního přerušeného řízení o téže pohledávce využít řadu důkazů, které již byly v přerušeném řízení provedeny. Zákonodárce při projednávání zákona vycházel z účelu zákona a cílů konkursního řízení a byl v přesvědčení, že vyhovuje požadavkům Ústavy a Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V závěru svého vyjádření uvedl předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, že zákon č. 105/2000 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byl Poslaneckou sněmovnou schválen na 21. schůzi dne 28. 1. 2000, když pro jeho přijetí hlasovalo 128 ze 152 přítomných. Senát Parlamentu České republiky schválil návrh zákona předloženého Poslaneckou sněmovnou ve znění pozměňovacích návrhů na své 16. schůzi dne 1. 3. 2000 a Poslanecká sněmovna následně schválila návrh zákona ve znění schváleném Senátem, když ze 181 přítomných hlasovalo 98 pro a 81 proti. Zákon byl tedy schválen potřebnou většinou poslanců zákonodárného sboru, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl řádně vyhlášen. Podle stanoviska Poslanecké sněmovny jednal zákonodárný sbor v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem a je pouze na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost napadeného ustanovení a vydal příslušné rozhodnutí.
B) Senát ve svém vyjádření ze dne 16. 10. 2002, podepsaném předsedou doc. JUDr. Petrem Pithartem, uvedl, že návrh zákona byl Senátu předložen dne 7. 2. 2000. Senát návrh projednal na své 16. schůzi druhého funkčního období konané dne 1. 3. 2000 a svým usnesením č. 302 vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Pro vrácení návrhu zákona hlasovalo z 53 přítomných senátorů 52 a 1 senátor se hlasování zdržel. Poslanecká sněmovna návrh zákona opětovně projednala dne 4. 4. 2000 na své 24. schůzi. Návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů byl schválen usnesením Poslanecké sněmovny č. 902, když ze 181 přítomných se vyslovilo pro přijetí 98 poslanců a 81 poslanců bylo proti.
Ve výborech Senátu byla problematika § 24 odst. 4 zákona obsáhle diskutována v souvislosti se záměrem, aby tzv. incidenční spory vždy rozhodoval soud, i když jde jinak o pohledávky, o nichž soud nemá pravomoc rozhodovat, což neodpovídá ustanovení § 7 odst. 1 občanského soudního řádu. Koncepce, podle níž by incidenční spory měly rozhodovat například i u správních a daňových pohledávek konkursní soudy, se jevila ve vazbě na § 24 odst. 4 novely zákona jako nedůsledná, neboť podle některých názorů bylo přehlédnuto, že podle § 14 odst. 1 písm. c) se přerušují nejen soudní, ale i jiná řízení. Pokračování v řízení by se tak dělo nikoliv před soudem, ale tím orgánem (správním, daňovým), u něhož bylo řízení zahájeno.
Podle vyjádření Senátu dospěly výbory k závěru, že zřejmě navrhovateli zákona nebylo vzato v úvahu, že jakýkoliv výsledek sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky nezakládá překážku věci rozsouzené pro nároky uplatněné v řízeních, která se prohlášením konkursu přerušila. Zvláště významným se tento důsledek jevil v situaci, kdy podle § 45 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání by neměly být pohledávky, které se pro účely konkursu pokládaly za zjištěné, ale které úpadce popřel po zrušení konkursu, exekučním titulem. V diskusi pak bylo rovněž upozorněno na fakt, že dikce § 23 odst. 2 poslední věty může být v přímém rozporu s § 24 odst. 4 zákona, neboť podle výše uvedených názorů by o pořadí pohledávky měl rozhodnout soud v řízení, v němž se pokračuje a které nemusí být řízením soudním.
Jak dále ve svém vyjádření uvedl předseda Senátu, i přes shora uvedené diskuse a návrhy na vypuštění § 24 odst. 4 z návrhu zákona, převládl následně ve výborech názor ponechat uvedené ustanovení v předloženém znění. Schůze Senátu se danou problematikou již nezabývala.