Článek 19
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Konzulární zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4 tohoto článku, odmítnout podat svědectví. Odmítne-li konzulární úředník podat svědectví, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření nebo jiné sankce.
2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců se použijí obdobně na jejich rodinné příslušníky.
3. Orgán, požadující svědectví, musí dbát, aby neomezoval konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdykoli je to možné, může přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo na konzulárním úřadě nebo přijmout od něho svědectví v písemné formě.
4. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem jejich funkcí nebo předkládat úřední korespondenci o dokumentaci týkající se těchto skutečností. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat posudek jako znalci vnitrostátního práva vysílajícího státu.