Článek 7
1. Tento článek se vztahuje pouze na zátoky, jejichž břehy náleží jedinému státu.
2. Pro účely tohoto článku rozumí se zátokou zřetelný zářez, jehož proniknutí do pevniny je v takovém poměru k šířce jeho ústí, že obsahuje vody obklopené zemí a představuje více než pouhý záhyb pobřeží. Zářez se však považuje za zátoku, jen bude-li jeho plocha stejně velká nebo větší než polokruh, jehož průměrem je přímka vedená napříč ústím zářezu.
3. Pro účely měření se považuje za oblast zářezu oblast ležící mezi čárou největšího odlivu podél pobřeží zářezu a přímkou spojující body největšího odlivu při jeho přirozeném ústí. Kde však vzhledem k existenci ostrovů zářez má více než jedno ústí, polokruh se vytyčí na čáře tak dlouhé, jako je úplný součet délek přímek vedených přes různá ústí. Ostrovy v zářezu se budou započítávat tak, jako by byly součástí vodní plochy zářezu.
4. Jestliže vzdálenost mezi body největšího odlivu u přirozeného ústí zálivu nepřesahuje dvacet čtyři míle, lze vést rozhraničující čáru mezi těmito oběma body největšího odlivu a vody takto ohraničené budou považovány za vnitrostátní vody.
5. Kde vzdálenost mezi body největšího odlivu u přirozeného ústí zálivu přesahuje dvacet čtyři míle, lze vytyčiti rovnou základní čáru v délce dvaceti čtyř mil uvnitř zálivu takovým způsobem, aby zahrnula maximum vodní plochy jaké je možné oddělit čárou této délky.
6. Shora uvedená ustanovení se nevztahují na tzv. "historické" zálivy ani na ty případy, kdy se užívá systému rovných základních čar podle článku 4.