§ 1
(1) Pracovníku, povolanému k vojenskému cvičení nebo k jiné službě v ozbrojených silách s výjimkou vojenské základní a náhradní služby (dále jen "vojenské cvičení"), jehož pracovní poměr k podniku v den nástupu vojenského cvičení trvá nepřetržitě alespoň tři měsíce, přísluší od tohoto podniku po dobu vojenského cvičení náhrada mzdy ve výši
a) 50 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který nepečuje o žádnou osobu,
b) 65 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o jednu osobu,
c) 90 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o dvě osoby,
d) 95 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o tři nebo více osob.
(2) Při přiznávání náhrady podle odstavce 1 písm. b) až d) se přihlíží jen k těm osobám, které jsou uznávány za osoby pracovníkem vyživované pro účely daně ze mzdy.
(3) Při změně zaměstnání z důvodu obecného zájmu nebo z jiných vážných důvodů se posuzuje doba nepřetržitého trvání pracovního poměru podle stejných zásad jako pro placenou dovolenou na zotavenou.
(4) Vykonává-li pracovník po ukončení jednoho druhu služby bezprostředně tentýž nebo jiný druh služby v ozbrojených silách, posuzuje se navazující služba z hlediska nároků na náhradu mzdy jako pokračování předcházející služby.
(5) Po skončení vojenského cvičení přísluší pracovníku mzda ode dne opětovného nastoupení práce v podniku.