Článek 11
1. Trestné činy uvedené v článku 3 se musejí považovat za zahrnuté mezi trestné činy podléhající vydání v jakékoli smlouvě o vydávání existující mezi kterýmikoli smluvními státy. Smluvní státy se zaváží, že takové trestné činy zahrnou mezi trestné činy podléhající vydávání v smlouvě o vydávání, jež by mezi nimi byla uzavřena.
2. Jestliže smluvní stát, který podmiňuje vydávání existencí smlouvy, obdrží žádost o vydávání od jiného smluvního státu, s nímž nemá smlouvu o vydávání, může žádaný stát, podle své volby, považovat tuto Úmluvu za právní základ pro vydávání, pokud se jedná o trestné činy uvedené v článku 3. Vydávání bude podléhat dalším podmínkám určeným právními předpisy dožádaného státu.
3. Smluvní státy, které nepodmiňují vydávání existencí smlouvy, jsou povinny uznávat trestné činy uvedené v článku 3 za trestné činy podléhající vydávání mezi nimi za podmínek určených právními předpisy dožádaného státu.
4. V případě nutnosti je třeba trestné činy uvedené v článku 3 vykládat pro účely vydávání mezi smluvními státy takovým způsobem, jako by byly spáchány nejenom v místě, kde k nim došlo, ale rovněž v místě podléhajícím jurisdikci smluvního státu, který požaduje vydávání.
5. Smluvní stát, jenž obdrží více než jednu žádost o vydávání od států, které ustanovily jurisdikci v souladu s článkem 7, a jenž se rozhodne nevést soudní stíhání, je povinen při výběru státu, jemuž má být pachatel nebo údajný pachatel vydán, brát náležitý zřetel na zájmy a závazky smluvního státu, pod jehož vlajkou loď plula v době spáchání trestného činu.
6. Při posuzování žádosti o vydání údajného pachatele podle této Úmluvy žádaný stát musí věnovat náležitou pozornost, zdali jeho práva, uvedená v odstavci 3 článku 7, mohou být provedena v žádajícím státě.
7. Se zřetelem k trestným činům, definovaným v této Úmluvě, ustanovení všech smluv o vydávání a úprav, které jsou použitelné mezi smluvními státy, se pozmění, pokud jde o smluvní státy, v rozsahu, ve kterém jsou neslučitelné s touto Úmluvou.