§ 40
(1) Dovolená se zpravidla vyčerpává vcelku; poskytuje-li se výjimečně v částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 14 kalendářních dnů.
(2) Dovolenou lze příslušníku poskytnout ještě před splněním podmínky stanovené v § 38 odst. 1. Jestliže však příslušník do konce kalendářního roku tuto podmínku nesplní, je povinen vrátit služební příjem, který mu byl vyplacen za dobu dovolené nebo za její poměrnou část, na niž mu nevznikl nárok; to neplatí v případě uvedeném v § 38 odst. 2.
(3) Nástup dovolené určuje příslušný náčelník nebo velitel, a to s přihlédnutím k zájmům služby i k oprávněným požadavkům příslušníka. Den nástupu dovolené musí být příslušníku oznámen nejméně 15 dnů předem; tato lhůta může být zkrácena, jestliže s tím příslušník souhlasí.
(4) Nástup dovolené je nutno určit tak, aby ji příslušník mohl vyčerpat zpravidla do konce kalendářního roku; jestliže příslušník ze služebních důvodů nebo pro důležité osobní překážky ve službě nemohl dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je příslušný náčelník nebo velitel povinen poskytnout mu ji tak, aby skončila nejpozději do konce příštího roku.
(5) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může příslušný náčelník nebo velitel změnit příslušníku původně určený nástup dovolené nebo ho odvolat z dovolené; příslušník má nárok na náhradu nákladů, které mu bez jeho zavinění tím vznikly.