§ 102
Zákaz propuštění v ochranné době
(1) Příslušník nesmí být propuštěn ze služebního poměru v ochranné době, to je v době
a) kdy byl uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz, pokud si tuto neschopnost úmyslně nezpůsobil,
b) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení lázeňského léčení až do dne jeho skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato doba prodlužuje o šest měsíců po propuštění z ústavního ošetřování,
c) kdy je dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, nebo
d) kdy je příslušnice těhotná nebo kdy příslušnice trvale pečuje alespoň o jedno dítě mladší než jeden rok nebo jde-li o osamělou příslušnici, o dítě mladší než tři roky.
(2) Zákaz propuštění se nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. e) a f) a na propuštění ve zkušební době. Zákaz propuštění se dále nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. a) a g), nejde-li o případ uvedený v § 102 odst. 1 písm. d).
(3) Bylo-li rozhodnutí o propuštění oznámeno příslušníku před počátkem ochranné doby a služební poměr by měl skončit v této době, ochranná doba se do tříměsíční lhůty uvedené v § 101 odst. 2 nezapočítává, ledaže příslušník prohlásí, že na prodloužení služebního poměru netrvá.