10/2008 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení zákona č. 495/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb., a zákona č. 562/2004 Sb., eventuálně na zrušení některých ustanovení zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), v platném znění, a některých ustanovení zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů - X. - Hodnocení návrhu na zrušení zákona č. 495/2005 Sb.

Hodnocení návrhu na zrušení zákona č. 495/2005 Sb.

54. Ve prospěch zrušení celého zákona č. 495/2005 Sb. navrhovatelé uplatňují (výše zmíněný) argument "absence normotvorné kompetence" Parlamentu České republiky.

55. V navrhovateli odkazovaných nálezech sp. zn. Pl. ÚS 5/02 (revokace usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) a sp. zn. Pl. ÚS 13/05 (výklad pojmu "volební zákon" ve smyslu čl. 40 Ústavy) Ústavní soud vytkl porušení ústavně předepsaného způsobu přijetí právního předpisu, a proto pro danou věc použitelné nejsou.

56. Na argument "snížení dosavadního standardu práv a svobod" reagoval Ústavní soud již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02 a konstatoval, že "důvodem zrušení právního předpisu nemůže být pouze jeho komparace s předchozí právní úpravou ..., nýbrž výhradně zjištění rozporu s ústavním pořádkem České republiky". O "absenci normotvorné kompetence" tudíž zde jít nemůže rovněž.

57. Tvrzenou "absenci normotvorné kompetence" nelze konečně zaměňovat ani s údajným "vybočením" Parlamentu České republiky "ze závazných názorů Ústavního soudu", a to byť by bylo dáno, stejně jako s "bezdůvodným omezením dosaženého standardu ochrany lidských práv" (či protiústavností "obsahu" přijaté úpravy).

58. Stejně tak není přiléhavý poukaz navrhovatelů na označené rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (v odkazovaných věcech se jednalo o namítaný zásah do čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zakazujícího mučení a nelidské či ponižující zacházení). Není ani žádného podkladu pro úsudek, že by "větší přísnost při hodnocení zásahů do základních hodnot demokratických společností" (rozsudek ze dne 28. 7. 1999 ve věci Selmouni v. Francie, stížnost č. 25803/94, odst. 101, rozsudek ze dne 27. 11. 2003 ve věci Hénaf v. Francie, stížnost č. 65436/01, odst. 55) mohla založit "absenci normotvorné kompetence".

59. Proto Ústavní soud, přidržuje se své konstantní judikatury (viz usnesení ze dne 15. 8. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, nález ze dne 12. 3. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 33/01 a další), že "novelizující zákon nemá samostatnou právní existenci a stává se součástí novelizovaného zákona" (a již proto návrhu na jeho zrušení vyhovět nelze), dospěl i zde ku shodnému závěru, a návrh navrhovatelů v této části zamítl (§ 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).