I.
Rekapitulace návrhu
1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 1. 2006 navrhla skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky s odvoláním na čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále "jen Ústava") a podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), aby Ústavní soud zrušil zákon č. 495/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), (dále jen "zákon č. 495/2005 Sb.") a "eventuálně" v záhlaví označená ustanovení zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, (dále též "zákon", popř. "zákon č. 3/2002 Sb."), a dalších zákonů, neboť obojí je podle jejich názoru v rozporu s ústavním pořádkem, jmenovitě čl. 1 a čl. 6 větou druhou Ústavy, čl. 4 odst. 4, čl. 15 a 16 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"), jakož i s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/02.
2. V části I. "Specifikace zákona, vůči němuž návrh směřuje" především navrhovatelé vyslovují podezření, že záměrem zákonodárce při přijímání napadené novely zákona č. 3/2002 Sb. bylo omezit náboženské svobody, provést protiústavně restriktivní výklad Listiny a porušit rozhodnutí Ústavního soudu, a to vše v situaci, kdy pro takový přístup nesvědčily "žádné negativní empirické zážitky z dosavadního fungování církví a náboženských společností a jimi zřízených institucí".
3. Navrhovatelé poukazují dále na to, že návrh této novely byl od samého počátku kritizován, neprošel jednoznačně ani legislativním procesem (Senát návrh zákona zamítl) a již při přípravě zákona některé politické i církevní subjekty k připravovanému zákonu vznášely výhrady. Přijetí natolik kontroverzního zákona nebylo zdůvodněno žádným urgentním důvodem či faktickým nebezpečím pro společnost, a zákonodárce nadto neposkytl žádné vacatio legis.
4. V části II. "Rozpor s čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, rozpor s dosavadní konstantní judikaturou Ústavního soudu" navrhovatelé shledávají "jediný zásadní cíl" zákona č. 495/2005 Sb. ve změně dosavadního postupu, kdy evidence církevních právnických osob prováděná Ministerstvem kultury již nebude charakteru deklaratorního, nýbrž konstitutivního. Ve smyslu konstantních teoretických názorů pak již při vzniku právnické osoby nejde o evidenci, nýbrž registraci.
5. Tento režim nabytí právní subjektivity pak podle navrhovatelů stojí v rozporu s čl. 16 odst. 2 Listiny, dle kterého "církve a náboženské společnosti ... ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech", jakož i s judiciálním výkladem podaným Ústavním soudem v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 6/02 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále též "Sbírka rozhodnutí"), svazek 28, nález č. 146, vyhlášen pod č. 4/2003 Sb.], sp. zn. I. ÚS 146/03, popř. i sp. zn. I. ÚS 211/96 a sp. zn. III. ÚS 136/2000 (Sbírka rozhodnutí, svazek 31, nález č. 115; svazek 7, nález č. 34; svazek 19, usn. č. 30).
6. Navrhovatelé míní, že není důvod lišit mezi "vznikem nezávisle na státu" coby pojmem normativně užitým na jedné straně v čl. 27 odst. 2 Listiny v souvislosti s odborovými organizacemi a na straně druhé v čl. 16 odst. 2 Listiny ve spojení s církvemi a náboženskými společnostmi.
7. Nepřijatelné ústavněprávní konsekvence s ohledem na ústavně zaručený princip "privilegovanosti církve a náboženské společnosti" podle názoru navrhovatelů zakládá i situace, kdy "postavení církve a náboženské společnosti je z tohoto hlediska oproti občanským sdružením nevýhodnější", jelikož "zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, občanským sdružením umožňuje, aby zřizovala tzv. organizační jednotky jako vedlejší právnické osoby".
8. V části III. "Omezení svobody náboženského vyznání" navrhovatelé namítají 1) že "stát nemůže omezovat svobodu náboženského vyznání a zasahovat do ní (pokud její výkon neohrožuje práva druhých), nýbrž ji musí pouze chránit", 2) že církve a náboženské společnosti jsou "s jinými soukromoprávními korporacemi" nezaměnitelné, což je dáno především jejich "celospolečenským významem"; z toho vyplývá požadavek, aby bylo uznáno i jejich "určité privilegované postavení" a "ústavní ukotvení", a konečně 3) že součástí výkonu náboženství je pro věřící nejen jednání spojené s vyznáním určité víry, ale i "působení církve ve světě a vyzařování víry do společnosti" činnostmi v oblasti humanitární, sociální, charitativní a vzdělávací.
9. Navrhovatelé dovozují, že v rozporu s tím napadená právní úprava "ve svém důsledku vede k vyloučení charit a diakonií ze struktury církví" ["v případě nově zavedených evidovaných právnických osob stát kontroluje účel jejich zřízení a eviduje jen ty, které poskytují charitativní služby (čl. I bod 25 a 35 zákona č. 495/2005 Sb., resp. § 15a a § 16a zákona)"], respektive "zakazuje existenci církevních škol, které by byly součástí církve".
10. Novela zákona č. 3/2002 Sb. je pak pokusem o revizi nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/02, a to zejména v případě ustanovení čl. I bodu 35 zákona č. 495/2005 Sb., resp. § 16a odst. 5 zákona, který je v podstatě shodný jako citovaným nálezem zrušený § 27 odst. 5 zákona, či ustanovení čl. II odst. 3 zákona č. 495/2005 Sb., jež je totožné jako nálezem zrušené ustanovení § 28 odst. 5 zákona.
11. V části IV. "Snížení dosavadního standardu práv a svobod" navrhovatelé s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek ze dne 28. 7. 1999 ve věci Selmouni v. Francie, stížnost č. 25803/94, rozsudek ze dne 27. 11. 2003 ve věci Hénaf v. Francie, stížnost č. 65436/01) a Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 36/01, sp. zn. Pl. ÚS 44/02, sp. zn. II. ÚS 321/04 - Sbírka rozhodnutí, svazek 26, nález č. 80, vyhlášen pod č. 403/2002 Sb.; svazek 30, nález č. 98, vyhlášen pod č. 210/2003 Sb.; svazek 36, nález č. 33) uplatňují výhradu, že "úroveň ochrany lidských práv má s časem růst, a nikoli klesat", zatímco v daném případě je tomu naopak.
12. Ani jinak připustitelná výjimka spjatá s "vyvažováním kolize dvou práv" nebo se "změnou společenských podmínek" se podle názoru navrhovatelů v daném případě neprosadí.
13. Navrhovatelé "argumentem od většího k menšímu" též dovozují, že nemůže-li omezení dosažené úrovně ochrany lidských práv podle Ústavního soudu založit novela Ústavy, pak "tím spíše nemůže ke snížení úrovně ochrany lidských práv vést prostá změna obyčejného zákona".
14. "Nad rámec výše uvedených výhrad" poukazují navrhovatelé v této souvislosti i na ustanovení čl. I bodu 13 zákona č. 495/2005 Sb., tedy novelizaci § 10 odst. 3 písm. g) zákona č. 3/2002 Sb., kterou je doplněn slovy "a seznam v církvi a náboženské společnosti používaných označení duchovních"; stát prý omezuje vyplácení osobních požitků poskytovaných duchovním už nikoli jen dle jejich činnosti vykonávané v duchovní správě, ale navíc i na základě označení jejich funkce.
15. Ustanovení čl. I bodu 20 zákona č. 495/2005 Sb., tj. § 13 odst. 3 zákona, nastoluje údajně pro správní řízení ve věci církví přísnější podmínky než původní znění či správní řád, neboť nepřipouští přerušení řízení, ale jen zastavení řízení.
16. V části V. "Rozpor s principem materiálního právního státu" navrhovatelé vytýkají "nesystémové a ryze účelové použití pojmu evidence", které je tím "v rozporu s principem materiálního právního státu - požadavkem právní jistoty, jasnosti, předvídatelnosti a určitosti práva". Tuto kritiku spojují jednak se zakotvením "pojmů jako charitativní služby, obecně prospěšné služby, charita a diakonie, doplňková činnost", jednak s ustanovením § 15a odst. 2 zákona, podle něhož "ostatní právnické osoby založené církví, které nejsou evidovány dle tohoto zákona, se mohou stát právnickými osobami registrací nebo zápisem podle zvláštních předpisů." V prvním případě užití "nikterak nevysvětlených a neurčitých pojmů ... otvírá možnost další šikany církví a jejich právnických osob státními orgány" a druhou námitku navrhovatelé rozvíjejí úvahou, že "pokud je nějaký subjekt právnickou osobou, tak se přece již nemůže právnickou osobou stát". Zákonodárce, "který se pokusem o tvrzení, že evidence právnické osoby má konstitutivní charakter, pokusil o jakousi kvadraturu kruhu, se zde sám usvědčuje z nesmyslnosti celé své právní konstrukce".
17. V části VI. "Rozpor s principem ochrany menšin" navrhovatelé na základě demografických údajů ze sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001 dovozují, že věřící jsou "společenskou menšinou" a podle jejich mínění "i v tom" spočívá "jeden z politických důvodů", proč "voliči tedy ve své většině nepřátelský postoj velké části politické třídy k církvím a restrikce vůči náboženské svobodě aprobují".
18. V části VII. "Odůvodnění formulace eventuálního návrhu" navrhovatelé uplatňují názor, že přijetí zákona č. 495/2005 Sb. tím, že vybočuje ze závazných názorů Ústavního soudu a že bezdůvodně omezuje dosažený standard ochrany lidských práv, zakládá "absenci normotvorné kompetence Parlamentu", což pak dovoluje derogaci zákona samotného, ačkoli jde o novelu zákona jiného. Eventuální návrh je podáván jen "z důvodu právní opatrnosti", jelikož je známo, že "novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, nýbrž se stává součástí novelizovaného právního předpisu" (nálezy sp. zn. Pl. ÚS 5/96, sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, sp. zn. Pl. ÚS 33/01 - Sbírka rozhodnutí, svazek 6, nález č. 98, vyhlášen pod č. 286/1996 Sb.; svazek 19, usn. č. 27; svazek 25, nález č. 28, vyhlášen pod č. 145/2002 Sb.). V případě dovozované "absence normotvorné kompetence" však je připuštěno posuzovat ústavnost "samotné novely" (sp. zn. Pl. ÚS 5/02, sp. zn. Pl. ÚS 13/05 - Sbírka rozhodnutí, svazek 28, nález č. 117, vyhlášen pod č. 476/2002 Sb.; svazek 37, nález č. 127, vyhlášen pod č. 283/2005 Sb.).
19. V části VIII. navrhovatelé konkretizují ústavně zaručená základní práva a svobody, jejichž porušení namítají, a vymezují předmět řízení.