A.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
20. Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření ze dne 20. 4. 2006 především uvedla, že zákonodárný sbor jednal při projednávání zákona č. 495/2005 Sb. ve shodě s předepsanou procedurou a v přesvědčení, že přijatý zákon není v rozporu s Ústavou. Zákon č. 495/2005 Sb. nepopírá ani nevylučuje základní lidská práva zaručená všem Ústavou a Listinou.
21. Poslanecká sněmovna oponuje tvrzení o "absenci normotvorné kompetence Parlamentu" argumentem, že "v návrhu nejsou uvedeny relevantní důvody či pochybení při projednávání a schvalování novely zákona v Parlamentu ČR". Vyslovuje se rovněž k námitce neuplatněnou ochranou menšin a uvádí, že "věřící, církve ani náboženské společnosti" mezi menšiny Ústava stejně jako Listina nezařazuje. S poukazem na čl. 2 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 Ústavy dále dovozuje, že s navrhovateli podaným výkladem čl. 16 odst. 2 Listiny vycházejícím z "názoru o ústavním principu privilegovanosti církve a náboženské společnosti" se ztotožnit nelze.
22. Poslanecká sněmovna v souladu s výše uvedeným uzavírá, že ačkoli stát nemůže - s výjimkou uvedenou v čl. 16 odst. 4 Listiny - "zasahovat do spravování záležitostí těch, kteří chtějí společně s jinými projevovat své přesvědčení a náboženské vyznání ve formě církví a náboženských společností", je povinen chránit i práva a svobody jiných. Předpokladem účinné ochrany práv třetích osob přitom je, aby právnické osoby byly "přinejmenším státem zákonnou formou registrovány nebo alespoň závazně evidovány, a při ztrátě podmínek registrace či evidence z těchto vyřazovány". Zákon církvím a náboženským společnostem nestanoví, zda mají po zrušení evidence právnické osoby státem tuto svoji součást zrušit či její existenci zachovat.