Článek 10
Odškodnění a náhrada škod
(1) Každý smluvní stát se vzdává všech nároků na náhradu škody vůči druhému smluvnímu státu v případě škody na majetku, pokud ji způsobil člen záchranné jednotky nebo jednotlivý odborník při plnění úkolů v souvislosti s prováděním této smlouvy.
(2) Každý smluvní stát se vzdává všech nároků na náhradu škody vůči druhému smluvnímu státu v případě újmy na zdraví nebo smrti člena záchranné jednotky nebo jednotlivého odborníka, pokud škoda vznikla při plnění úkolů v souvislosti s prováděním této smlouvy.
(3) Ustanovením odstavce 2 nejsou dotčeny nároky na náhradu škody příslušníka záchranné jednotky nebo jednotlivého odborníka poškozeného v souvislosti s poskytováním pomoci, případně jeho pozůstalých.
(4) Způsobí-li člen záchranné jednotky nebo jednotlivý odborník státu poskytujícího pomoc při plnění úkolů v souvislosti s prováděním této smlouvy na území státu žádajícího o pomoc škodu třetí osobě, odpovídá za škodu stát žádající o pomoc podle právních předpisů, které by se použily v případě, kdy by škodu způsobil člen vlastní záchranné jednotky.
(5) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, pokud byla škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
(6) Příslušné orgány smluvních států úzce spolupracují, aby usnadnily vyřizování nároků na náhradu škody. Zejména si vyměňují veškeré jim dostupné informace o škodních případech ve smyslu tohoto článku.