Článek 9
Řešení sporů mezi smluvními stranami
1. Spory mezi smluvními stranami tykající se výkladu nebo použití této dohody budou, pokud to bude možné, vyřešeny konzultacemi nebo jednáními.
2. Pokud spor mezi smluvními stranami nemůže být takto vyřešen ve lhůtě šesti měsíců, bude na žádost jedné ze smluvních stran předložen rozhodčímu soudu v souladu s ustanoveními tohoto článku.
3. Takový rozhodčí soud bude ustaven pro každý jednotlivý případ následujícím způsobem. Ve lhůtě dvou měsíců od obdržení žádosti o rozhodčí řízení určí každá smluvní strana jednoho člena rozhodčího soudu. Tito dva členové pak vyberou občana třetího státu, který bude se souhlasem obou smluvních stran jmenován předsedou soudu. Předseda bude jmenován do tří měsíců ode dne jmenování ostatních dvou členů.
4. Pokud v některé ze lhůt uvedených v odstavci 3 tohoto článku nebylo provedeno potřebné jmenování, může kterákoli ze smluvních stran, pokud neexistuje jiná dohoda, vyzvat předsedu Mezinárodního soudního dvora, aby provedl potřebná jmenování. Je-li předseda občanem některé smluvní strany nebo nemůže-li z jiného důvodu vykonat tento úkon, bude požádán místopředseda, aby provedl potřebná jmenování. Je-li také místopředseda občanem některé smluvní strany nebo nemůže vykonat tento úkon, bude o provedení potřebných jmenování požádán služebně nejstarší člen Mezinárodního soudního dvora, který není občanem žádné smluvní strany.
5. Rozhodčí soud přijímá své rozhodnutí většinou hlasů. Takové rozhodnutí je závazné pro obě smluvní strany. Každá smluvní strana uhradí náklady svého člena rozhodčího soudu a své účasti v rozhodčím řízení; náklady předsedy a ostatní výdaje budou hrazeny smluvními stranami rovným dílem. Rozhodčí soud však může ve svém rozhodnutí stanovit, že větší část nákladů ponese jedna z těchto dvou smluvních stran, a toto rozhodnutí bude závazné pro obě smluvní strany. Rozhodčí soud určí vlastní jednací pravidla.
6. Spor nebude předložen mezinárodnímu rozhodčímu soudu na základě ustanovení tohoto článku, jestliže týž spor byl již předložen jinému mezinárodnímu rozhodčímu soudu na základě ustanovení článku 8 a řízení dosud trvá. Tato skutečnost nebude bránit tomu, aby obě smluvní strany vzájemně vedly přímé přátelské konzultace.
7. Žádná smluvní strana se nebude domáhat uspokojení nároku mezinárodní povahy vztahujícího se ke sporu, který byl předložen podle postupů stanovených v článku 8, dokud nedojde k porušení nebo nedodržení nálezu rozhodčího soudu druhou smluvní stranou nebo k tomu, že soudní orgány této druhé smluvní strany porušily některé z pravidel mezinárodního práva včetně odepření spravedlnosti nebo že porušily ustanovení této dohody.