Článek 155
Jazyky používané pro dokumentaci, pro ústní jednání a pro služební korespondenci
1. V dokumentaci vydávané Unií se používají jazyky francouzský, anglický, arabský a španělský. Používají se rovněž jazyky čínský, německý, portugalský a ruský s podmínkou, že produkce v těchto jazycích je omezena na nejdůležitější základní dokumentaci. Jiné jazyky se mohou rovněž použít pod podmínkou, že členské země, které o ně žádají, nesou všechny náklady.
2. Členská země nebo členské země požadující používání jiného jazyka než úředního tvoří jazykovou skupinu.
3. Dokumentace je vydávána Mezinárodním úřadem v úředním jazyce a v jazycích řádně ustavených jazykových skupin buď přímo, nebo prostřednictvím oblastních kanceláří těchto skupin, způsobem sjednaným s Mezinárodním úřadem. Vydávání v jiných jazycích se provádí analogicky.
4. Dokumentace vydávaná přímo Mezinárodním úřadem je distribuována pokud možno současně v různých požadovaných jazycích.
5. Korespondence mezi členskými zeměmi nebo jejich určenými provozovateli a Mezinárodním úřadem a mezi tímto úřadem a třetími osobami se může vyměňovat ve všech jazycích, pro něž má Mezinárodní úřad překladatelskou službu.
6. Náklady na překlad do jakéhokoli jazyka včetně nákladů, které vyplývají z aplikace ustanovení odstavce 5, nese jazyková skupina, která o tento jazyk požádala. Členské země, které používají úřední jazyk, hradí za překlad neoficiálních dokumentů paušální příspěvek, jehož výše na příspěvkovou jednotku se rovná částce, kterou platí členské země používající druhý pracovní jazyk Mezinárodního úřadu. Všechny ostatní náklady spojené s dodáváním dokumentů nese Unie. Limit nákladů, které má uhradit Unie na produkci dokumentů v čínštině, němčině, portugalštině a ruštině, je stanoven rezolucí kongresu.
7. Náklady, které má hradit jazyková skupina, se rozdělují mezi členy této skupiny úměrně k jejich členským příspěvkům na výdaje Unie. Tyto náklady mohou být rozděleny mezi členy jazykové skupiny podle jiného rozdělovacího klíče za podmínky, že se zúčastněné členské země na tom dohodnou a oznámí své rozhodnutí Mezinárodnímu úřadu prostřednictvím mluvčího skupiny.
8. Mezinárodní úřad vyhoví ve lhůtě, která nesmí překročit dva roky, jakékoli žádosti členské země o změnu ve výběru jazyka.
9. Pro ústní jednání na zasedáních orgánů Unie se povolují jazyky francouzský, anglický, španělský, ruský a arabský pomocí tlumočnického systému - s elektronickým zařízením nebo bez něj, jejichž volba je ponechána na uvážení organizátorů zasedání po konzultaci s generálním ředitelem Mezinárodního úřadu a zúčastněnými členskými zeměmi.
10. Pro ústní jednání a zasedání uvedená v odstavci 9 se povolují i jiné jazyky.
11. Delegace, které používají jiné jazyky, zajistí simultánní tlumočení do jednoho z jazyků uvedených v odstavci 9 buď pomocí systému uvedeného v témže odstavci, pokud je možno provést potřebné technické úpravy, nebo zvláštními tlumočníky.
12. Náklady na tlumočnickou službu se rozdělují mezi členské země, které používají stejný jazyk, úměrně k jejich členským příspěvkům na výdaje Unie. Náklady na instalaci a údržbu technického zařízení však nese Unie.
13. Členské země a/nebo jejich určení provozovatelé se mohou dohodnout na jazyku, který má být používán pro služební korespondenci v jejich vzájemných stycích. Není-li taková dohoda, používá se jazyk francouzský.