Článek 153
Postup při rozhodčím řízení (Ústava čl. 32)
1. V případě sporu mezi členskými zeměmi, který má být řešen rozhodčím řízením, musí každá členská země druhou stranu písemně seznámit s předmětem sporu a informovat ji o svém rozhodnutí zahájit rozhodčí řízení prostřednictvím oznámení o zahájení rozhodčího řízení.
2. Jestliže se spor týká otázek provozní nebo technické povahy, každá členská země může požádat svého určeného provozovatele, aby jednal v souladu s dále stanoveným postupem, a delegovat tuto pravomoc na svého provozovatele. Dotčená členská země je informována o průběhu a výsledcích řízení. Příslušné členské země nebo určení provozovatelé jsou dále označováni jako "účastníci rozhodčího řízení".
3. Účastníci rozhodčího řízení určí buď jednoho, nebo tři rozhodčí.
4. Jestliže si účastníci rozhodčího řízení zvolí možnost určit tři rozhodčí, každá strana si v souladu s ustanoveními odstavce 2 vybere některou členskou zemi nebo určeného provozovatele, kteří nemají ve sporu přímý zájem, aby působili jako rozhodčí. Tvoří-li strany ve sporu společně několik členských zemí a/nebo určených provozovatelů, pokládají se pro účely těchto ustanovení za jedinou stranu.
5. Dohodnou-li se účastníci na určení třech rozhodčích, je třetí rozhodčí určen společnou dohodou mezi účastníky a nemusí nutně pocházet z některé členské země nebo určeného provozovatele.
6. Jestliže jde o spor týkající se některého z ujednání, mohou být za rozhodčí určeny jen ty členské země, které jsou účastníky daného ujednání.
7. Účastníci rozhodčího řízení se mohou společně dohodnout, že určí jediného rozhodčího, který nemusí nutně pocházet z některé členské země nebo určeného provozovatele.
8. Jestliže jeden z účastníků rozhodčího řízení (nebo oba) ve lhůtě tří měsíců od data oznámení o zahájení rozhodčího řízení neurčí rozhodčího nebo rozhodčí, vyzve Mezinárodní úřad, je-li o to požádán, členskou zemi, která je v prodlení, aby určila rozhodčího, nebo jej z moci úřední určí sám. Mezinárodní úřad nezasahuje dojednání, ledaže by ho o to oba účastníci společně požádali.
9. Účastníci rozhodčího řízení mohou společnou dohodou urovnat spor kdykoli před vynesením rozhodnutí rozhodčím nebo rozhodčími. Případné odstoupení musí být oznámeno písemně Mezinárodnímu úřadu do deseti dnů poté, co účastníci dospěli k této dohodě. Jestliže se účastníci dohodli odstoupit od rozhodčího řízení, rozhodčí ztrácejí pravomoc rozhodovat v této věci.
10. Rozhodčí jsou povinni rozhodnout spor na základě fakt a důkazů, které mají k dispozici. Veškeré informace týkající se sporu musejí být předány oběma stranám a rozhodčímu nebo rozhodčím.
11. Rozhodnutí rozhodčího nebo rozhodčích se přijímá většinou hlasů a oznámí se Mezinárodnímu úřadu a účastníkům do šesti měsíců od data zaslání oznámení o zahájení rozhodčího řízení.
12. Rozhodčí řízení je důvěrné a Mezinárodnímu úřadu se do deseti dnů od vydání rozhodnutí účastníkům sdělí písemně pouze krátký popis sporu a rozhodnutí.
13. Rozhodnutí rozhodčího nebo rozhodčích je konečné, pro účastníky závazné a nelze se proti němu odvolat.
14. Účastníci rozhodčího řízení provedou rozhodnutí rozhodčího nebo rozhodčích neprodleně. Jestliže je pravomoc zahájit rozhodovací řízení a podvolit se mu delegována členskou zemí na jejího určeného provozovatele, členská země je odpovědná za zajištění, že určený provozovatel provede rozhodnutí rozhodčího nebo rozhodčích.