Článek 3
(1) Povinnost převzít občana třetího státu podle článku 2 se nevztahuje na občana třetího státu,
a) který byl v době svého vstupu na území státu žádající smluvní strany držitelem platného víza nebo povolení k pobytu, nebo kterému bylo žádající smluvní stranou po vstupu na území státu žádající smluvní strany vydáno povolení k pobytu nebo uděleno vízum,
b) který je občanem státu, s nímž má stát žádající smluvní strany společné státní hranice,
c) o jehož převzetí žádající smluvní strana nepožádala do 1 roku od okamžiku protiprávního vstupu nebo pobytu,
d) kterému žádající smluvní strana přiznala status uprchlíka na základě Úmluvy o právním postavení uprchlíků (Ženeva, 28. července 1951) doplněné Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků (New York, 31. ledna 1967).
(2) Jestliže vízum nebo povolení k pobytu udělily obě smluvní strany, povinnost převzetí má ta smluvní strana, jejíž vízum nebo povolení k pobytu přestane platit jako poslední.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na případy, kdy bylo uděleno vízum žádající smluvní stranou za účelem podání žádosti o udělení azylu nebo letištní, průjezdní nebo výjezdní vízum.