Článek III
1. Za podmínek stanovených v odstavci 2 tohoto článku a v souladu s formalitami stanovenými přijímajícím státem, pokud jde o vstup a odchod ozbrojených sil nebo jejich příslušníků, jsou tito příslušníci osvobozeni od povinností, které vyplývají z vízových a pasových předpisů a pasové kontroly při vstupu či odchodu z území přijímajícího státu. Budou rovněž osvobozeni od povinností vyplývajících z předpisů přijímajícího státu o registraci a kontrole cizinců, čímž však nezískávají právo trvalého pobytu nebo na trvalé bydliště na území přijímajícího státu.
2. U příslušníků ozbrojených sil budou vyžadovány pouze následující doklady, které musí být předloženy na požádání:
a. osobní identifikační karta vydaná vysílajícím státem, obsahující jméno a příjmení, datum narození, hodnost, služební číslo (je-li uděleno), služební zařazení a fotografii;
b. individuální nebo kolektivní rozkaz k přesunu v jazyce vysílajícího státu a v jazyce anglickém a francouzském, vydaný příslušným úřadem vysílajícího státu nebo Severoatlantické smlouvy, který potvrzuje statut jednotlivce či skupiny jako příslušníka či příslušníků ozbrojených sil a potvrzující nařízený přesun. Přijímající stát může vyžadovat, aby rozkaz k přesunu byl spolupodepsán jeho příslušným zástupcem.
3. Členové civilní složky a závislé osoby musí být takto označeni ve svých pasech.
4. Vystoupí-li příslušník ozbrojených sil nebo civilní složky ze zaměstnaneckého poměru vysílajícího státu a není-li repatriován, musí o tom orgány vysílajícího státu okamžitě informovat orgány přijímajícího státu a poskytnout požadované informace. Obdobně budou orgány vysílajícího státu informovat orgány přijímajícího státu o kterémkoliv svém příslušníkovi, který je nepřítomen déle než dvacet jeden den.
5. Požádá-li přijímající stát o odchod příslušníka ozbrojených sil či civilní složky ze svého území nebo nařídil-li vyhoštění bývalého příslušníka ozbrojených sil či civilní složky nebo závislé osoby na příslušníkovi či bývalém příslušníkovi, jsou orgány vysílajícího státu povinny přijmout dotčenou osobu na vlastním území nebo jiným způsobem zajistit, aby tato osoba opustila území přijímajícího státu. Tento odstavec platí pouze pro osoby, které nejsou občany přijímajícího státu a vstoupily na území přijímajícího státu jako příslušníci ozbrojených sil či civilní složky nebo za účelem stát se těmito příslušníky, a pro osoby na nich závislé.