Článek I.
Trestní řád z 23. května 1873, č. 119 ř. z., se doplňuje a mění takto:
1. Poslední odstavec § 2 má zníti:
"Veřejná obžaloba pomíjí, nařídí-li president republiky, aby pro nějak trestný čin nebylo řízení zavedeno, nebo aby zavedené řízení bylo zastaveno."
2. § 6 má zníti:
"Lhůty, stanovené zákonem, lze prodloužiti toliko v případech zákonem výslovné uvedených. Do lhůty se nevčítá den, kterého se stala událost, určující počátek lhůty a čas, po který je spis dopravován poštou.
Padne-li konec lhůty na den, ve který poštovní úřad místa, kde spis má býti podán poště nebo úřadu, nepřijímá v obvyklých hodinách každodenních doporučených poštovních zásilek, nevčítá se ten den do lhůty.
Písemná podání, zejména podání opravného prostředku, lze učiniti také telegraficky. O tom, jak náležití s takovými podáními, platí zvláštní nařízení."
3. zrušen
4. zrušen
5. K § 51 připojuje se poslední odstavec:
"Koná-li se trestní řízení pro trestný čin spáchaný v tuzemska u jiného soudu, než u soudu místa spáchaného činu, budiž užito ustanovení trestního řádu, platného ú soudu, u něhož se trestní řízení koná, čin však budiž posuzován a trestán podle trestních zákonů, platných na místě spáchaného činům."
6. § 63 má zníti:
"Totéž právo má nejvyšší soud v celé oblasti republiky.
Do usnesení sborového soudu druhé stolice, jímž byla nařízena delegace jiného soudu, může si stěžovati žalobce i obviněný u nejvyššího soudu. Stížnost budiž podána u soudu, který usnesení oznámil, do tří dnů od tohoto oznámením."
7. První věta druhého odstavce § 98 má zníti:
"Věci, jimiž trestný čin byl spáchán nebo o kterých lze se domnívati, že je pachatel zanechal na místě činu, věci, které mají býti předloženy obviněnému, svědkům nebo znalcům nebo jichž možno jinak užiti k důkazu, jakož i věcí, jež jest podle zákona prohlásiti propadlými, buďtež pokud možná uschovány u soudu."
8. Prvý odstavec § 143 má zníti:
"Byly-li nalezeny věci, které mohou býti důležitý pro vyšetřování, nebo jež jest podle zákona prohlásiti propadlými, budtež sepsány a u soudu uschovány nebo aspoň vzaty do soudního opatrování nebo zabaveny (§ 98)."
9. V § 175, č. 3 má zníti:
"Když hleděl působiti na svědky, znalce nebo jiné osoby ve věci zúčastněné, aby překážel zjištění pravdy, nebo když jinak hleděl ztížiti trestní řízení mařením nebo ukrýváním stop trestního činu, nebo když zvláštní okolnosti odůvodňují obavu, že by to učinil."
10. Odstavec první a druhý § 270 má zníti:
"Rozsudek budiž do tří dnů, počítaných ode dne prohlášení, sepsán a podepsán předsedou a zapisovatelem.
Sepsaný rozsudek obsahuje po úvodních slovech "Jménem republiky":
1. pojmenování soudu,
2. jméno a příjmení obžalovaného, i jméno, pod kterým jinak je znám, jeho věk, živnost nebo zaměstnání a bydliště,
3. den, kterého rozsudek byl vynesen,
4. nález soudu o vině; byl-li obžalovaný odsouzen, vše, co jest nařízeno v § 260,
5. důvody rozhodovací. V nich buď stručně, avšak určitě uvedeno, které skutečnosti a z jakých důvodů soud pokládal za dokázané nebo za nedokázané, jakými úvahami se řídil, rozhoduje právní otázky a zamítaje přednesené námitky. Byl-li obžalovaný odsouzen, bud uvedeno, které okolnosti přitěžující a polehčující soud shledal."
11. zrušen
12. § 385 má zníti:
"Poplatky tlumočníků určují se obdobně jako poplatky znalců.
Povolávají-li se k těmto pracím úředníci u soudu zřízení nebo tlumočníci u soudu stále a za plat ustanovení, vykonávají práce ty zdarma."
13. § 395 se zrušuje.
14. § 406 má zníti:
"Trest na svobodě může býti vykonán u jiného soudu, jsou-li věznice soudu, u něhož by měl býti vykonán, přeplněny, nebo lze-li tím ušetřiti značnější útraty cestovní nebo dopravní, nebo z jiných důležitých důvodů. O tom dohodují se přednostové obou soudů. Nedohodnou-li se, rozhodne president sborového soudu druhé stolice a, jsou-li ony soudy v obvodech různých soudů druhé stolice, ministerstvo spravedlnosti."
15. § 411 má zníti:
"Prominouti nebo zmírnili trest přísluší, pokud zákon jinak neustanovuje, presidentu republiky.
Žádosti za milost nemají odkladného účinku.
Podá-li odsouzený, nastoupiv trest, žádost za milost představenému trestnice neb úředníkovi, vyslanému na prohlídku trestnice, nechť ji představený trestnice odešle soudu, který rozhodl v I. instanci (§ 411), přípoje k ní svůj projev o chování a zdraví trestancově.
Tento soud, jemuž budtež také dodány všechny jiné žádosti za milost, nechť žádost zkouší a, shledá-li, že tu není důležitých důvodů, aby byl trest zmírněn nebo prominut, nechť ji zamítne. V opačném případu předloží žádost se svým návrhem sborovému soud druhé stolice, který se o ní usnese, vyslechnu vrchního státního zástupce, a buď ji zamítne nebo ji se svým návrhem předloží ministru spravedlnosti. Rozhodl-li o rozsudku nejvyšší soud podle § 288 č. 3 nebo podle § 350, odst. 1, budiž doporučující návrh sborového soudu druhé stolice předložen tomuto soudu, jenž rozhodne, vyslechna generálního prokurátora, má-li se žádost zamítnouti nebo ministru spravedlnosti doporučiti.
Zamítne-li některý ze jmenovaných soudů žádost za udělení milosti, není do toho stížnosti.
Byl-li příslušník československého státu odsouzen před 28. říjnem 1918 některým soudem bývalé říše Rakousko-Uherské, ležícím však mimo obvod Československé republiky, nutno podati žádost za milost u soudu stejného druhu, jaký rozhodl v první stolici, v jehož obvodě je domovská obec odsouzencova; nebylo-li by možno bez zvláštního šetření ji zjistiti, podá se žádost ke sborovému soudu první stolice, v jehož obvodu leží poslední známé bydliště odsouzencovo; neměl-li ho v republice Československé, podá se, byl-li žadatel odsouzen ve Vídni, k zemskému trestnímu soudu v Praze, byl-li odsouzen jiným soudem v území bývalého císařství rakouského, u zemského trestního soudu v Brně a, byl-li odsouzen soudem v zemích bývalé koruny svatoštěpánská, u sedrie v Bratislavě.
Týž postup, jako při žádostech za milost, zachovati je při žádostech za abolici (§ 2), úkol sondu přejímá tu však státní zastupitelstvo, které předkládá věc vrchnímu státnímu zastupitelstvu, a toto ministru spravedlnosti. Žádost nepřekáží tomu, aby nebylo ve věci dále jednáno.
Jak při žádostech za milost tak za abolici může president republiky u b instance v uvedeném pořadí vyšší naříditi, že nesmí býti žádost v nižší instanci zamítnuta, nýbrž že má býti s dobrým zdáním předložena, jakož i že výkon trestu má býti odložen nebo přerušen, nebo že trestní řízení nemá býti zatím zavedeno, nebo že v zavedeném řízení nemá býti zatím pokračováno.
16. § 458 má zníti:
"Soudce, skončiv přelíčení, prohlásí rozsudek s podstatnými důvody a dá jej pod neplatností zapsati do protokolu nebo k němu přiložiti.
Sepsati protokol o hlavním přelíčení a rozsudek netřeba:
1. byl-li obžalovaný osvobozen, poněvadž žalobce ustoupil od obžaloby, nebo
2. byl-li obžalovaný odsouzen, poněvadž doznal úplně trestný čin, je-li toto, doznání podporováno ostatními výsledky přelíčení, vzdají-li se strany práva odvolacího a bylo-li toto vzdání zjištěno záznamem ve spisech, podepsaným stranami.
V těchto případech nahradí se sepsání protokolu a rozsudku záznamem, jenž obsahuj:
a) den a rok přelíčení,
b) osobní poměry obviněného, nejsou-li již ve spisech.
c) jména přítomných stran, jejich právních zástupcův a vyslechnutých svědkův a znalců,
d) podstatný obsah rozsudku a to, byl-li vynesen rozsudek odsuzující, se všemi náležitostmi uvedenými v § 260 č. 1 - 5. Náležitost uvedena v § 260, č. 1 může býti nahražena odkazem k trestnímu oznámení, uzná-li soudce vylíčený tam stav věcí za prokázaný beze změny, nebo když odchylná zjištění lze stručně vyznačili.
Byl-li vynesen rozsudek osvobozující podle § 259, č. 2, stačí odkázati na obsah trestního oznámení a na toto ustanovení trestního řádu.
Tento záznam podepíše soudce a zapisovatel.
Soudce může ve složitějších nebo pochybných případech odložiti vynesení rozsudku na druh den.
Jinak platí ustanovení hlavy XVIII. také pro hlavní přelíčení před okresním soudem.
17. V druhém odstavci § 472 vynechává se se slovo "písemnou".
18. V prvním odstavci § 482 vynechávají se slova "v jednotlivých případech".
Mezi prvý a druhý odstavec § 48z se vkládá tento odstavec:
"Pravidla § 406 jest obdobně užiti."